Článek
A co mne jako právního komentátora ad hoc zaujalo ještě více? Mluvčí Hradu již dříve mj. informoval, že se Petr Pavel pečlivě seznámil s argumenty zástupců justice, kteří po něm žádají veto novely. A jak je vidno nakonec jej zviklali.
Vrcholní zástupci justice našemu prezidentovi „nakukali“ pardon vysvětlili, že předmětná norma je údajně v rozporu s nálezem Ústavního soudu (ÚS) a porušuje prý principy právního státu. Již předtím vyzvala prezidenta k vetu Soudcovská unie, za protiústavní novelu považuje i justiční grémium.
Ohrožení dělby moci
Člověk nemusí být zrovna ústavním právníkem či právničkou, aby mu bylo jasné, že zde něco vážně nehraje. Zde již v zásadě nejde o „pouhou“ výši platů soudců a státních zástupců, ale o ohrožení skutečné dělby moci ve státě.
Pakliže prezident skutečně změnil své stanovisko pod nátlakem pardon vysvětlením soudců (vše tomu nasvědčuje), tak to budí gentlemansky řečeno silné rozpaky. Kde zůstala opravdová dělba moci ve státě? Když de facto soudci spolurozhodují o věcech soudnictví, tedy o svých platech.
Jistě formalista namítne, že zde tak rozhodl přece prezident republiky, nikoliv samotní soudci. Nicméně když sledujeme vývoj, tak nutno mít legitimní obavy na kolik jde o nezávislé rozhodnutí samostatné moci výkonné (prezident je součást moci výkonné, zdvořile připomínáme neprávníkům) a na kolik do předmětné věci (možná i ve vlastní prospěch) ingeruje i moc soudní.
Soudce nejlépe ví, jaký má mít plat
Satirik by pravděpodobně dodal ostřeji – to již si snad příště soudci ty platy mohou stanovit sami a nemusí s tím obtěžovat moc výkonnou (prezidenta) a moc zákonodárnou (oběma vážené komory českého parlamentu). Ostatně již nyní si mnohé vládní poslankyně stěžují, jak jsou přepracovány a nemají čas na svou rodinu. A rodina, to je přece základ státu.
Ale již vážněji. Přímo volený prezident by se neměl dostat do vleku vysokých soudních představitelů, ale měl by mít vlastní hlavu. Nota bene za svá rozhodnutí nese politickou odpovědnost on, nikoliv doživotně (respektive do 70 let věku) jmenovaní soudci a soudkyně.
Závěrečné povzdechnutí
Sečteno a podtrženo – dbejme více na skutečnou dělbu moci ve státě, jak ji kdysi mouře koncipoval Charles Luis de Montesquieu a následně rozpracoval John Locke.
Jistě soudci a státní zástupci si zaslouží důstojné platové podmínky, ale ty si zaslouží i policisté, celníci, vojáci, učitelé, zdravotní sestry, lékařky, školníci, úředníci obecních, krajských anebo finančních úřadů nebo pečovatelky a pečovatelé v domovech pro seniory.
A častý argument, že soudci si zaslouží zvýšení platů, aby prý nebyli náchylní ke korupci je morálně absurdní. Úplatky ze zákona přece nesmí brát ani kupříkladu úředník na městském úřadě nebo zdravotní sestra (ani kdokoliv jiný), i když mají mnohem nižší platy než soudci. Navíc soudci a státní zástupci jsou na svá místa velice pečlivě vybíráni, včetně přísných moderních mnohakolových psychologických testů. Tudíž argumentace, že kvůli nižšímu nárůstu jejich platů by údajně došlo k ohrožení korupcí je absurdní.
--------------
(v modifikované podobě psáno pro LN)
