Článek
Říká se, že s každým vlakem přijede aspoň jeden blbec. A já můžu potvrdit, že je to pravda, protože ten blbec si vždycky sedne vedle mě.
Naposledy jsem jela vlakem z hlavního města až do Brna. Mimo jiné svést se na tom jejich kole, které vidíte na úvodním obrázku.
Řekla jsem si, že si užiji klidnou cestu, dám si kafe, přečtu si ženský časopis a budu si připadat jako elegantní žena, která má svůj život pod kontrolou. No… Osud měl jiné zase plány.
Hned jak jsem si sedla do ne zcela čistého vláčku, přistoupil senior - padesátník s obřím batohem. Pochopitelně si vybral místo vedle mě, i když byl celý vagón skoro prázdný. Batoh měl asi tak velký, že by v něm mohla přežít menší asijská rodina celý týden.
Nejdřív mi tím zavazadlem málem vyrazil kafe z ruky, pak si ho položil na klín a začal se v něm přehrabovat. A hrabal a hrabal. Bála jsem se, že z něj vytáhne buď živého tchoře, nebo naložené utopence.
Nakonec vylovil obří bagetu do které snad jeho sestra či spíše maminka (pochybuji, že by takový moula měl manželku) narvala celou zahradu i miniZOO a začal ji dramaticky hlasitě žvýkat, jako by mu ten vlak snad patřil.
Když už jsem se smířila s tím, že celou cestu budu čichat jeho svačinu, přisedl si další pasažér – postarší pán, který se rozhodl, že si s námi bude povídat.
„Jé, to je krásný den, že?“ řekl a okamžitě navázal na politiku, ceny másla a zkaženou mládež. Batohový muž přestal kousat gigabagetu a přidal se do diskuze.
Já dělala, že spím, ale bohužel, jejich zanícená debata na téma „dřív bylo všechno lepší“ se nedala ignorovat.
Když už jsem si myslela, že to nemůže být horší, nastoupil třetí pasažér – mladík s obřími brýlemi a sluchátky. A jak je to dnes moderní, poslouchal hudbu tak nahlas, že i ve sluchátkách jsem slyšela každé dundundun.
Kdyby aspoň poslouchal něco příjemného, ale on si pustil něco, co znělo jako mix sbíječky, řev ruského komunisty po deseti vodkách a nadržených paviánů v říji.
Tak jsem tam seděla, mezi panem Batohovým, panem VšechnoByloLepší a brýlatým DJem Zkázzzou, a říkala si, že ta věta o blbcích ve vlaku je dost podhodnocená.
Někdy jich totiž přijede celý vagón.
A to platí často i pro naši politiku, ale to je námět zase na jinou glosu.
