Článek
Chvilku jsem na něj zíral, jestli to myslí vážně, a pak jsem suše odpověděl: „Nic. Zaprvé jsem ženatý a zadruhé výběr je mizerný.“
„A kde pracujete?“ zeptal se zvídavý výzkumník.
„Na homeoffice.“
Ano, na homeoffice. To kouzelné místo, kde se iluze o volnosti a pohodlí střetávají s tvrdou realitou domácího života. Když pracujete z domova, vaše pracovní prostředí tvoříte zpravidla vy (v teplákách, které by už dávno měly být v koši), váš notebook a… no, možná kytka na parapetu, pokud máte štěstí. Výběr je opravdu mizerný, jak jsem řekl.
Teoreticky bych mohl říct, že sex na pracovišti je na homeoffice nejsnazší. Nikdo vás neruší, šéf vám neklepe na rameno a nejbližší kolega sedí několik kilometrů daleko. Ale tady nastává problém.
Můj „pracovní kolektiv“ tvoří manželka, která si rovněž na homeoffice dává přesčas, dvě děti, které hlasitě řeší Lego bitvy ve vedlejším pokoji, a pes, co má tendence mi při každém pracovním MS Teams olizovat ucho. A čím je meeting důležitější, tím více olizuje, potvora jedna čtyřnohá.
Představa jakéhokoli erotického dobrodružství za těchto podmínek je stejně reálná jako to, že bych získal německý plat, jak sliboval ten veselý politik v televizoru.
Když konečně zavládne klid, je skoro devět večer, děti spí, pes taky. A já „dělník z korporátu“ mám energii akorát na to, abych otevřel Netflix a zíral na obrazovku s nulovým soustředěním.
Manželka na mě občas vrhne pohled, který možná naznačuje „Hele, co kdybychom dneska místo seriálu…?“ Ale pak jí dojde, že teď už je prakticky půlnoc, ráno nás zase čeká kolečko práce-škola-pes-nákup-a-zase-práce, a vzdá to dřív, než vůbec navrhne něco konkrétního.
A tak sex na homeoffice zůstává jednou z těch mýtických věcí, o kterých se hezky mluví, ale nikdy se neuskuteční. Je to trochu jako představa, že budu jednou šéfem firmy nebo aspoň farmy.
Prostě sci-fi.
Ale víte, co je na tom nejlepší? V tomhle „pracovním prostředí“ máte jistotu, že vás nikdo nevyhodí za „nevhodné chování na pracovišti“.
A to je, přátelé, vlastně i sexy.
