Článek
Pojdte se podívat se mnou, ale potichu ať je nevyrušíme.
Jedna taková schůzka právě probíhá v Brně. U stolu sedí členové ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Atmosféra je pracovní, káva je vlažná a volební průzkumy raději nikdo neotevírá.
Ambiciózní členka ODS se rozhodne prolomit počáteční rozpaky.
„Tak kolegové, pojďme si říct něco pozitivního. Máte někdo nějaký talent nebo mimořádnou schopnost? Něco, čím byste mohl být pro naši koalici přínosem?“
Nový lidovec, který dosud mlčky pozoroval sušenky na stole, zvedne ruku.
„Já.“
„Výborně,“ usměje se členka ODS. „A jaký talent máte?“
Lidovec se trochu nakloní dopředu.
„Jsem dobrý v posteli.“
V místnosti nastane ticho.
Takové to trapné nepolitické ticho, které nastává, když někdo řekne něco, co nebylo v komunikačním manuálu.
Členka ODS zamrká.
„Jak to myslíte?“
Nový lidovec pokrčí rameny.
„Dokážu prospat celý den.“
Celá zasedačka propadne v osvobozující smích.
„Tak to bychom možná měli,“ konstatuje někdo z TOP 09, „přestat hledat lídra a začít hledat budík.“ Další smích a dokonce malý potlesk.
Nový lidovec má ovšem jednu zásadní výhodu. Zatímco ostatní politici slibují, že budou tvrdě pracovat pro občany, on může voličům nabídnout něco mnohem skromnějšího a možná i realističtějšího:
„Nebudu vás rušit.“
To je program, který má potenciál oslovit značnou část elektorátu.
A pokud by se SPOLU podařilo tento nový politický talent správně využít, možná by volební slogan mohl znít:
SPOLU. Když už nemůžeme všechno změnit, alespoň se pořádně SPOLU vyspíme.
