Článek
Vystoupili či vystoupí zde přední domácí autoři – od Jáchyma Topola přes Ivana Binara, Milana Uhdeho a Jiřího Peňáze až po Petra Stančíka.
Autor této glosy patří k nemnoha dosud žijícím návštěvníkům, kteří absolvovali všech sedmadvacet ročníků. Údajně jsme již jenom čtyři. Dovolím si proto připomenout dvě festivalové kuriozity.
První je občan Robert K., přezdívaný „Morava“. Už pětadvacet let (nikoli sedmadvacet – první dva ročníky mu, bohužel, unikly) nechybí téměř na žádném večeru. A skoro každému autorovi či autorce položí stejnou otázku: „Jaký je váš vztah k Moravě a moravskému národu?“ Zejména spisovatelé z Prahy či západních Čech při ní zpravidla lehce znervózní. O zahraničních literárních hostech, třeba z Tajwanu, Islandu či Kanady nemluvě. Jeho vytrvalost by mu mohl závidět leckterý politik či sňatkový podvodník.
Druhá festivalová kuriozita je čerstvější a bizarnější. Vloni uváděl autorské čtení Víta Klusáka překladatel z ukrajinštiny, dlouholetý vysokoškolský pedagog a příležitostný moderátor Petr Ch. Kalina.
Zatímco Klusák četl pasáže svého epochálního díla věnovaného dějinám divadla Semafor a Jiřímu Suchému, moderátor si za pultíkem… vyšíval. Ano, skutečně vyšíval dečku. Žádný dvojsmysl v tom výjimečně nehledejte.
Část publika, zejména ženy, byla nadšena: muž-intelektuál bourá stereotypy a nebojí se ručních prací. Ten jistě i doma rád pomáhá. Jiní (konzervativnější) to považovali za neúctu k autorovi i samotnému prestižnímu festivalu. Jeden ze starších diváků prý prohlásil nakvašeně: Přístě tam snad bude péct rybízovou buchtu.
Jisté je jediné: vyšívající moderátor je zřejmě světový unikát. A když člověk něco takového jednou spatří na vlastní oči, těžko o tom nenapsat.
