Článek
Jenže Haubert není jen punkový zpěvák. Jeho život je překvapivě pestrý – a některé jeho příběhy by možná čekal málokdo.
1. Je inženýr, který vystudoval stavební fakultu
Punk a stavební inženýrství. Na první pohled dva světy, které k sobě příliš nejdou. Přesto právě tohle spojení Jana Hauberta vystihuje.
Haubert vystudoval stavební fakultu ČVUT v Praze a v polovině osmdesátých let získal titul inženýra. V době socialismu přitom nebylo vůbec samozřejmé, že se člověk mohl živit jako punkový muzikant. Jak sám později vzpomínal, tehdy bylo nemyslitelné dostávat plat za to, že člověk na pódiu „řádí“ s punkovou kapelou.
Možná právě proto je Haubert důkazem, že punk nemusí znamenat odpor ke vzdělání. Člověk může přes den studovat statiku a večer řvát do mikrofonu.
2. Visací zámek vznikl dřív jako nápad než jako kapela
Dnes to zní skoro neuvěřitelně: členové Visacího zámku už o sobě vyprávěli, že jsou výjimečná punková kapela, ještě než měli pořádně co hrát.
Haubert v rozhovoru popsal, jak nejprve vznikala image, název a logo. On sám nosil například řetěz s visacím zámkem a z modelíny vyráběl placky s názvem kapely. Teprve potom přišlo skutečné zkoušení. První koncert se uskutečnil 7. prosince 1982 v pražském Klubu 007 na Strahově.
A nebyla to žádná uhlazená premiéra. Haubert vystoupil v kalhotách od pyžama a podivném dámském kabátku, další členové měli začerněné zuby, plaveckou síťku nebo vězeňské dřeváky. Punk zkrátka nebyl jen hudební žánr. Byla to také pořádná dávka recese.
Haubert není jen zpěvák – je také spisovatel a básník
Možná největším překvapením je Haubertova literární činnost. Napsal několik knih a sbírek, takže jeho tvorba dávno přesahuje hranice hudebního pódia.
V roce 2005 vydal Básně aneb Visací zámek podle Jana, později následovala například kniha Hluboká orba aneb 20 let Visacího zámku, která zachycuje historii kapely. V roce 2009 vydal Všelijaké povídky a v roce 2021 sbírku Nouzový stav.
A právě tady je možná nejzajímavější paradox. Člověk, kterého si mnoho lidí spojuje s punkovým pokřikem, má zároveň výrazný vztah k poezii a literatuře. Haubert navíc říkával, že na začátku Visacího zámku zhudebňovali také básně Christiana Morgensterna nebo Jiřího Žáčka.
Závěrem
Jan Haubert ukazuje, že punk nemusí být opakem vzdělanosti, poezie ani „inženýrství.“
Můžete mít titul z ČVUT, psát básně, vydávat knihy, a přitom pořád večer stát před publikem a řvát, že „jede Traktor, jede Traktor…“.
A možná právě proto Visací zámek přežil tolik desetiletí. Punk se může měnit. Dobrý nápad, humor a chuť dělat si legraci ze světa jsou ovšem nesmrtelné.
