Článek
Úvodem
Jak je obecně známo, obce a kraje mají podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, celou řadu povinností. Jednou z nich je povinnost poskytnuté informace v zákonem stanovených případech následně zveřejňovat. Ustanovení § 5 odst.3 InfZ jasně stanoví, že do 15 dnů od poskytnutí informací na žádost povinný subjekt tyto informace zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. O informacích poskytnutých způsobem podle § 4a odst. 2 písm. e) a f), informacích poskytnutých v jiné než elektronické podobě, nebo mimořádně rozsáhlých elektronicky poskytnutých informacích postačí zveřejnit tzv. doprovodnou informaci vyjadřující jejich obsah. Což je dáno z důvodu procesní ekonomie. Nadto nyní je jasně stanoveno na jak dlouho se informace povinně publikuje, což dříve nebylo ex lege stanoveno. Ergo kladívko, poskytnutá nebo doprovodná informace musí být nyní zveřejněna nejméně po dobu 6 let.
Hlavní řešený problém
In medias res: V praxi se však někdy objevuje otázka, zda lze (či je dokonce nutno) na příslušných internetových stránkách obce/kraje současně zveřejnit také osobní údaje člověka (tuzemské či zahraniční), který o informace požádal. Odpověď je jednoznačná: nelze.
Zveřejněná poskytnutá informace na základě žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb. nesmí obsahovat osobní údaje žadatele o informaci. Je totiž třeba striktně rozlišovat samotnou poskytovanou informaci a údaje o osobě, která o ni požádala.
Smyslem informačního zákona je zajistit veřejnou kontrolu činnosti povinných subjektů. Neznamená to však, že každý člověk, který využije své zákonné (respektive ústavní) právo na informace, současně souhlasí se zveřejněním svých osobních údajů na internetu.
Skutečnost, že žadatel uvedl své jméno, adresu či další identifikační údaje v žádosti, sama o sobě neopravňuje obec/kraj k jejich zveřejnění.
Citovaný výklad přirozeně není nový. Objevuje se například i ve stanovisku Odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra č. 1/2012, které se problematikou zveřejňování informací poskytovaných podle informačního zákona zabývalo.
Pro obec z toho plyne poměrně jednoduchá povinnost. Před zveřejněním odpovědi na žádost musí dokument zkontrolovat a osobní údaje žadatele odstranit, respektive anonymizovat. Nestačí přitom věnovat pozornost pouze první straně dokumentu. Kontrolovány by měly být také přílohy a další části zveřejňovaného materiálu, v nichž se mohou osobní údaje nacházet.
Důležitý je přitom rozdíl mezi osobními údaji žadatele a osobními údaji dalších osob obsaženými v samotné poskytované informaci. U těch je třeba posuzovat jejich zveřejnění samostatně podle příslušných právních pravidel. Zákaz zveřejnění osobních údajů žadatele proto nelze zaměňovat s obecnou povinností anonymizovat automaticky všechny osobní údaje, které se v poskytnutém dokumentu objeví.
Jak napravit pochybení?
Co může udělat žadatel, jestliže obec/kraj jeho osobní údaje přesto zveřejní? Prvním krokem by mělo být upozornění obce a žádost o bezodkladnou úpravu zveřejněného dokumentu tak, aby osobní údaje žadatele neobsahoval. Obec by měla na takové upozornění reagovat odstraněním problematických údajů, a to bez zbytečného odkladu.
Pokud náprava nenastane, lze se obrátit na Úřad pro ochranu osobních údajů. Ten je orgánem dozoru v oblasti ochrany osobních údajů a může posoudit, zda při jejich zveřejnění obec porušila své právní povinnosti.
Pro obce tedy platí jednoduché pravidlo: transparentnost ano, zveřejňování osobních údajů žadatele nikoliv. Veřejnost má mít možnost kontrolovat, jak obec s žádostmi podle informačního zákona nakládá a jaké informace poskytuje. Nemusí (respektive nesmí) však kvůli tomu znát osobní údaje člověka, který se na obec/kraj se svou žádostí obrátil. A je to tak v zásadě dobře nastaveno, aby se třeba někdo (přímo či nepřímo) aktivnímu žadateli perfidně následně nemstil či jej jinak poškozoval.
Prameny primární i sekundární:
Furek, A., Rothanzl, L., Míšek, J., Ludvík, O. Zákon o svobodném přístupu k informacím. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025,
Jelínková, J., Tuháček, M.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Praktický komentář. Dostupný v systému ASPI, 2026
Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 (GDPR), o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů. *Úřední věstník Evropské unie*, L 119, 4. 5. 2016.
Stanovisko Odboru dozoru a kontroly veřejné správy č. 1/2012: Zveřejňování informací poskytnutých podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2012. (úřední dílo)
