Článek
Vydědění je v českém právu stále trochu tabu. Lidé o něm mluví šeptem, jako by šlo o něco nemravného nebo téměř zakázaného. Přitom jde o zcela legitimní nástroj, který zákon umožňuje – ale jen za určitých přesně vymezených podmínek.
Záměrem zákonodárce nebylo otevírat prostor pro rodinné pomsty, ale chránit spravedlivé uspořádání vztahů mezi zůstavitelem a jeho nejbližšími. Pokud tedy někdo skutečně selhává ve své základní rodinné roli, má zůstavitel možnost jej z dědického práva vyloučit.
.
Kdo je nepominutelný dědic a proč ho nelze jen tak vynechat
Základní pravidlo: své děti (a v případě jejich smrti jejich potomky) nemůže zůstavitel jednoduše obejít. Občanský zákoník je označuje jako nepominutelné dědice. Ti mají nárok na tzv. povinný díl – tedy určitou minimální hodnotu z pozůstalosti.
Pokud chce někdo tuto osobu – zpravidla potomka – z dědictví vyloučit nebo její podíl výrazně snížit, musí tak učinit formálně, a výhradně z důvodů, které zákon jasně vyjmenovává.
Jinak je vydědění neplatné a nepominutelný dědic si svůj povinný díl může nárokovat.
Kdy lze nepominutelného dědice vydědit
Zákon připouští vydědění pouze tehdy, když se potomek vůči zůstaviteli chová tak, že si jeho ochranu podle práva nezaslouží. Nejčastější důvody upravuje § 1646 občanského zákoníku.
1. Neposkytnutí pomoci v nouzi
Pokud se zůstavitel ocitne ve stavu, kdy potřebuje zásadní pomoc – zdravotní, osobní, materiální – a potomek mu ji odmítne bez vážného důvodu poskytnout, může být vyděděn.
2. Neprojevování opravdového zájmu
Zákon míří na případy, kdy se děti o svého rodiče dlouhodobě nezajímají, nekomunikují s ním, ignorují jeho zdravotní či osobní stav a objektivně zanedbávají základní rodinné povinnosti.
3. Odsouzení za trestný čin svědčící o zvrhlé povaze
Typicky jde o závažné trestné činy, zejména násilné, sexuální nebo extrémně bezohledné, které ukazují, že povaha potomka je natolik narušená, že by nebylo spravedlivé, aby měl nárok na majetek rodiče.
4. Trvale nezřízený život
Tento pojem zahrnuje dlouhodobé užívání drog či alkoholu, asociální způsob života, opakované neřešené trestné jednání, hazard nebo odmítání jakékoli práce. Musí však jít o stav trvalý, nikoli o krátkodobou epizodu.
5. Marnotratnost nebo extrémní zadlužení
Pakliže potomek vede život, který směřuje ke ztrátě všeho majetku, a existuje riziko, že by povinný díl stejně skončil u exekutorů, může jej zůstavitel vydědit – ale pozor:
povinný díl v takovém případě musí být zachován jeho dětem (tedy vnoučatům zůstavitele). Nelze jej jednoduše „odříznout“.
Jak se vydědění provádí? Je to složité?
Prohlášení o vydědění musí mít stejnou formu jako závěť. Tedy:
- buď písemně s vlastnoručním podpisem,
- nebo formou notářského zápisu,
- případně za přítomnosti svědků, pokud zůstavitel píše cizí rukou.
Stejným způsobem lze vydědění i změnit nebo zrušit. Zůstavitel může také vyloučit z dědictví i dědice, který není nepominutelný – například sourozence nebo manžela – a to bez nutnosti uvádět důvod.
Co když důvod uveden není nebo není pravdivý
Pokud zůstavitel v listině důvod neuvede, není to překážka – soud může důvod vydědění prokázat i jinými důkazy.
Naopak pokud zůstavitel uvede důvod, který není pravdivý, vydědění je neplatnéa potomek má opět nárok na povinný díl.
Neplatnost vydědění se řeší až po smrti zůstavitele v rámci dědického řízení.
Praktická rada: dělejte to čistě a srozumitelně
Z praxe plyne jedno doporučení:
Nepište vydědění na koleni a bez konzultace.
Nejde jen o papír, ale o velmi zásadní zásah do práv potomků. Špatně formulované vydědění pak končí soudními spory mezi dědici, a výsledkem je často pravý opak toho, co si zůstavitel přál.
Důvod je dobré uvést přesně a jasně – „syn se nezajímá“ nestačí. Je vhodné popsat chování, jeho trvání, případně připojit svědky či dokumenty.
Závěrem
Vydědění je vážný krok, ale zákon jej umožňuje, pokud se potomek dlouhodobě a závažně odkloní od základních rodinných hodnot. Je to zároveň institut, který chrání spravedlnost a svobodu zůstavitele rozhodnout, komu svůj majetek skutečně zanechá.
Pro právní jistotu je však vždy správné postupovat s pomocí notáře nebo advokáta, aby pozdější dědické řízení nevedlo k chaosu a zklamání.
Prameny:
Legislativa: § 1646 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.)
zakonyprolidi.cz
https://www.pravoprovsechny.cz/clanky/vydedeni/
https://portal.gov.cz/informace/vydedeni-INF-79
