Článek
Nicméně řada lidí, zejména méně majetných, preferuje z úsporných či jiných důvodů
vlastní domácí závěť, tedy bez notářské spoluúčasti.
Co nutno dodržet, aby závěť byla skutečně „směroplatná“, a nestala se jen
bezcenným kusem papíru?
Nejdůležitější věc – musí být sepsaná vlastní rukou, propiska může být půjčená.
Ale vážněji – aby naše závěť platila, musíme splnit obojí – tedy musí být
vlastní rukou sepsaná, a vlastní rukou podepsaná.
Někdo si řekne, drápu hůře než můj praktický lékař, radši to sepíší na počítači
u dcery.
A pod vytištěný text se jenom podepíší.
Hrubá chyba!
Taková závěť je pak zcela neplatná. Český občanský zákoník prostě vyžaduje, aby
celý text i podpis byly provedeny vlastnoručně!
Pokud píšete nečitelně, tak vám nezbývá než to přepisovat tak dlouho, než se to
stane čitelným, anebo ušetřit pár korun a zajít za notářem.
Dále pak je zde možnost daná občanským zákoníkem že závěť , již zůstavitel
nenapsal vlastní rukou, tak ji může vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky
současně (!) přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední
vůli ( srov. §1534 Obč Z), u osob se smyslovým postižením činí zůstavitel
poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky ( §§1535-1536 Obč Z)
Rada nad zlato – vaše závěť by měla být maximálně srozumitelná
Neradno ji tedy prokládat různými odbočkami, hádankami, rodinnými příběhy,
postřehy a citáty. Prostě něčím, co by mohlo zcela anebo zčásti zatemnit její
pravý smysl.
Právníci a právničky by mohli vypravovat, kdy se muselo pracně zkoumat a luštit,
co zůstavitel chtěl vlastně říci a kdo má tedy dědit a kdo ne.
Jistě existuje mj. i ustanovení § 1494 odst. 2 Obč Z: „Závěť je třeba vyložit
tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Nicméně těžko se tento
prastarý princip naplňuje, když se neví co zůstavitel vlastně chtěl, anebo si
nedbalostně přál úplný či částečný nesmysl.
Známé jsou i případy, kdy zůstavitel odkáže někomu sedm pětiny něčeho, nebo
jednomu dědici odkáže dvě třetiny pozemku, druhému také dvě třetiny a třetímu
další dvě třetiny. Asi je nám jasné, že takové ustanovení je z povahy věci
neplatné.
Kde je závěť – kam ji babička před sedmi lety vlastně schovala?
Člověk nemusí být zrovna soudce Nejvyššího soudu ČR, aby mu bylo jasné, že když
se závěť nenajde, tak holt žádné právní účinky nevyvolá.
To platilo za Rakouska-Uherska a platí to samozřejmě i nyní, kdy slavíme dvacet
let v Evropské unii.
Rada je zde jasná, pokud si nejste opravdu jisti, že vaši potomkové (či někdo
jiný) závěť najdou, uložte ji bezpečně u notáře.
Samozřejmě není a nebylo to nikdy zadarmo, avšak pakliže svou závěť uložíte u
notáře, dosáhnete tím nejenom pozitivní skutečnosti, že listina s vaší závětí
bude uložena na extrémně bezpečném místě, ale zejména bude řádně uvedena v tzv.
Centrální evidenci závětí.
I když bude vaši pozůstalost projednávat kterýkoliv notář v Česku, o vaší
závěti se ze zmíněného registru včas dozví a dědice s ní seznámí. Tedy vyvolá
vámi zamýšlené právní účinky.
Podpisová pověra
A ještě k jedné občanskoprávní pověře - závěť prý platí jen tehdy, když svůj
podpis na ní povinně notářsky ověříte. – To není pravda. České občanské právo
nic takového nenařizuje.
Je to prostě fáma či hoax, kterak by se řeklo moderně.
Prameny:
https://www.mesec.cz/clanky/jak-sepsat-zavet/ - autor B.Kubešová
Občanský zákoník - 89/2012 Sb., účinnost od 1.1. 2014
Fiala R., Drápal L.: Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář. 2. vydání, C.H.Beck, 2022.
https://medium.seznam.cz/clanek/legendarni-medved-ceske-dedicke-pravo-koho-dnes-nemozno-vydedit-89146
https://medium.seznam.cz/clanek/legendarni-medved-dedeni-druzky-po-druhovi-v-cr-jaka-jsou-dnes-pravidla-89576
