Článek
Co zde tedy musíme vždy dodržet?
Při psaní závěti musejí být přítomni dva svědci, poslední vůli je potřeba nejlépe před nimi napsat i vytisknout, a hlavně prohlásit, že jde o projev naší vůle. Následně ji svědci podepíší. Tedy, že stvrzují skutečnost, že závěť je projevem vaší vůle. Paradoxně svědci nemusí znát vlastní obsah testamentu, ale musí vidět a vědět, že šlo o projev naší svobodné vůle. Tedy, že jsme k psaní závěti nebyli nikým zákeřně přinuceni.
Je-li zůstavitel nevidomý, musí projevit svou poslední vůli před třemi (nikoliv dvěma) současně přítomnými svědky v listině, která musí být nahlas přečtena svědkem, který závěť nepsal.
Nevidomý zůstavitel před svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho skutečnou poslední vůli.
Pakliže je zůstavitel fyzickou osobou se smyslovým postižením a nemůže-li číst nebo psát, projeví poslední vůli opět před třemi (nikoliv dvěma) současně přítomnými svědky v listině, jejíž obsah musí být tlumočen zvláštním způsobem dorozumívání, který si zůstavitel zvolí, svědkem, který závěť nepsal. Pozor, všichni svědci musí ovládat způsob dorozumívání, kterým je obsah listiny tlumočen. Zůstavitel zvoleným způsobem dorozumívání před svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho poslední vůli.
Nezapomínejme na nároky na svědky
Pro všechny svědky platí, musí být plnoletí, nesmí být zbaveni svéprávnosti, a hlavně nesmí po zůstaviteli dědit.
V praxi se nejčastěji vyskytuje chyba, že závěť je napsaná na PC, je podepsaná, ale chybí svědci. Anebo je svědkem někdo, kdo ze závěti dědí. To prostě z právního hlediska nelze.
Sečteno – kdo chce svou poslední vůli pořizovat v písemné formě beze svědků, musí ji napsat celou vlastní rukou (ne na počítači či tabletu) a vlastní rukou ji podepsat!
Každý, kdo se pořizování a sepisování závěti nějak účastnil – jako pisatel, svědek, tlumočník, uschovatel nebo úřední osoba – má povinnost zachovat o obsahu poslední vůle mlčenlivost, pokud si člověk, o jehož závěť, se jedná, nepřeje opak. Když mlčenlivost porušíte, může po vás žádat náhradu způsobené újmy.
Starost(k)a či kapitán místo notáře
Zajímavost, o které se moc neví – notáře může výjimečně zastoupit i starosta.
Když je reálné riziko, že člověk zemře dřív, než by mohl pořídit závěť u notáře, protože je například vážně (na smrt) nemocný, může závěť za přítomnosti dvou svědků zaznamenat také starosta (případně místostarosta) obce, ve které tento člověk zrovna pobývá. Pozor, taková, závěť ale platí pouze maximálně tři kalendářní měsíce od pořízení.
Další situací vyžadující procesního zmírnění, je případ, pakliže zůstavitel má opravdu vážný (nikoliv bagatelní, či středně závažný) důvod, aby na palubě námořního plavidla plujícího pod státní vlajkou České republiky nebo letadla zapsaného v leteckém rejstříku České republiky zaznamenal zůstavitelovu poslední vůli za přítomnosti dvou svědků velitel námořního plavidla nebo letadla, popřípadě jeho zástupce. Samozřejmě kapitánovi v tom nesmí bránit starost o bezpečnost námořní plavby nebo letu.
I takovýmto způsobem pořízená poslední vůle je platná maximálně po dobu tří měsíců ode dne jejího pořízení.
Další mýtus – Pouze celý majetek
Zůstavitel musí rozdělit a odkázat celý (!) svůj majetek. Jinak je testament neplatný. To není pravda, zůstavitel může klidně v poslední vůli řešit a odkázat jen část svého majetku. Zbytek je pak rozdělen podle zákona a dědických skupin. Pozor, nic nebrání tomu, že to mohou být i dědicové, kteří dědí ze závěti.
Společná závěť
Zejména u starších lidí se občas vyskytuje společná poslední vůle. Nejčastěji manžel – manželka. U registrovaných partnerů ten jev prozatím nebyl detekován. Je to sice romantické, avšak právně neplatné. Závěť prostě musí vždy psát každý výhradně za sebe.
Totéž by platilo, pokud by společně závěť sepsala třeba dvojčata nebo dokonce trojčata. Anebo matka dohromady s dcerou či synem. Neplatné!
Opravdový projev vůle, nejen přisvědčení a souhlas
Zůstavitel musí svou vůli projevit tak naprosto určitě, že nestačí, aby jen přisvědčil návrhu, který mu byl učiněn. Takže není uskutečnitelné, aby za zůstavitele návrh závěti vytvořil a sepsal závěť někdo jiný, a on jen přisvědčil, že to takhle chtěl.
Viz ustanovení § 1497 Občanského zákoníku.
-------------------------
Článek neobsahuje a ani obsahovat nemůže všechny aspekty dědické tématiky, dalším se budeme, v případě relevantního čtenářského zájmu, věnovat zase v dalších článcích.
Zdroje a další informace:
Občanský zákoník – zákon č.89/2012 Sb.
Fiala R., Drápal, L: Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2022
https://www.mesec.cz/clanky/jak-sepsat-zavet/
