Článek
Jediné možné řešení celé té české šarády o střetu zájmů, prorůstání byznysu a politiky a tanečků kolem miliardového impéria zní až nehorázně jednoduše: Babiš by měl veškerý svůj majetek darovat státu.
Ano, všechno. Firmy, chemičky, média, lány, jatka, pole i ty slavné pekařské kvasnice – státní pokladna by se probudila jako po pořádné injekci kofeinu.
Kdyby se tak stalo, snížil by se státní dluh, rozpočtový výbor by začal spontánně tleskat a opozici by nezbylo než překvapeně civět. A co je nejkrásnější – veškeré debaty o střetu zájmů by zmizely jako pára nad hrncem. Nikdo by už nemohl říkat, že premiér (či ex-premiér) nadržuje vlastnímu holdingu. Když žádný holding nemá, není co nadržovat. Jednoduché jak paragraf o dvou větách.
Aby to ale nebylo jen o Babišovi – protože spravedlnost milujeme hlavně tehdy, když ji musí dodržovat ti ostatní – bylo by fér, aby stejnou statečnost projevili i poslanci a senátoři. Vlastně všichni. Majetek? Dar státu. Nemovitosti? Dar státu. Pronájmy? Dar státu. Ať se ukáže, kdo to s tou službou veřejnosti myslel opravdu vážně, a kdo jen tak přežvykoval fráze do kamer.
Možná by najednou zmizelo ono zvláštní pnutí, kdy se část politické reprezentace tváří, že slouží lidu, ale zároveň přemýšlí, jak zhodnotit portfolio. Najednou by nebyl nikdo „zajatcem velkých byznysových zájmů“, protože žádné by už neměl. Služba vlasti by se stala tou nejvyšší metou, ne vedlejším úvazkem.
A kdo ví – třeba by se stal zázrak. Když by poslanci přišli o své investiční starosti, mohli by konečně začít řešit ty naše. A kdyby i senátoři odevzdali své domy a chalupy státu, možná by se konečně začalo něco dít s legislativou rychleji než za pět let.
Jistě, skeptici budou namítat, že něco takového je nereálné. A mají pravdu – je to utopie jak vystřižená z učebnice občanské výchovy z roku 1986. Ale právě proto stojí za to ji vyslovit. Aby bylo jednou provždy jasno, že pokud někdo skutečně touží po absolutní čistotě ve veřejném prostoru, pak neexistuje polovičaté řešení.
Buď se majetek daruje státu, nebo se dál přešlapuje v mlze, která se tváří jako politika. Služba vlasti je sice krásná věc, ale teprve když je to jediná odměna, ukáže se, kdo ji opravdu myslí vážně.
