Článek
Česká politika má zvláštní schopnost rychle zapomínat. Ještě před lety poslanci pravidelně vystupovali v televizních debatách, hájili stranické programy a rozhodovali o zákonech. Pak odešli ze Sněmovny a jejich jména postupně zmizela z veřejného prostoru.
Jedním z takových případů je Alena Páralová
Narodila se 11. srpna 1948 v Ústí nad Labem. Vystudovala Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, obor technická kybernetika, a profesně se věnovala programování. Před vstupem do vrcholné politiky pracovala ve vývoji pardubické Tesly. Její životopis tak nezačínal v politických sekretariátech, ale v technickém oboru.
Z komunální politiky až do Poslanecké sněmovny
Do ODS vstoupila v roce 1991, tedy krátce po vzniku strany. V Pardubicích se zapojila do komunální politiky a v letech 1994 až 1998 působila v městském zastupitelstvu. V letech 1997 až 1998 byla starostkou městského obvodu Pardubice II.
Rok 1998 pro ni znamenal vstup do velké politiky. Za ODS byla zvolena do Poslanecké sněmovny a mandát následně obhájila také v letech 2002 a 2006. Ve Sněmovně působila až do roku 2010.
Její hlavní doménou byla sociální politika. Opakovaně zastávala funkci místopředsedkyně příslušného sněmovního výboru a věnovala se mimo jiné důchodovému systému, zdravotně postiženým a sociálně znevýhodněným skupinám. V letech 2003 až 2006 byla také stínovou ministryní práce a sociálních věcí za ODS.
V pravicové straně prosazovala sociální politiku založenou na důrazu na osobní odpovědnost, ale také na pomoci lidem v obtížných životních situacích. Její tehdejší politické působení připomíná, že debata o sociálním státu nebyla uvnitř ODS vždy totožná s jednoduchým požadavkem na snižování výdajů.
Lisabonská smlouva jako bod zlomu
Zásadní rozchod přišel v roce 2009. Páralová patřila k politikům, kterým vadil vývoj ODS a její přístup k evropské integraci. Předem oznámila, že pokud bude Lisabonská smlouva schválena, ze strany odejde.
Když Senát 6. května 2009 ratifikaci smlouvy schválil, svůj slib splnila a z ODS vystoupila. Do konce poslaneckého mandátu zůstala nestranickou členkou poslaneckého klubu občanských demokratů.
Její odchod nebyl pouhou personální změnou: symbolizoval spor o to, kam se strana pod vedením Mirka Topolánka posouvá a jakou podobu má mít evropská spolupráce.
Páralová patřila k těm, kteří nechtěli stranickou loajalitu stavět nad vlastní politické přesvědčení. Zda s jejími názory člověk souhlasil, nebo ne, její odchod měl jasný důvod a předcházel mu veřejně deklarovaný postoj.
Co dělala po odchodu z politiky?
Po skončení poslanecké kariéry nezmizela okamžitě z veřejného života. Od roku 2010 pracovala jako ředitelka sekretariátu předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové. Později působila také pro Výbor dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové.
Ani v dalších letech nepřestala komentovat politické dění. V rozhovoru zveřejněném serverem PrahaIN.cz v říjnu 2025 kritizovala současné směřování ODS a koalice SPOLU. Dala také najevo, že návrat do občanských demokratů nepovažuje za reálnou cestu. Její někdejší spor se stranou tedy nebyl jen epizodou, na kterou by sama zapomněla.
Alena Páralová dnes nepatří k nejviditelnějším osobnostem české politiky. Přesto její příběh stojí za připomenutí. Ukazuje dobu, kdy se uvnitř ODS vedly ostré spory o evropskou integraci, podobu pravicové politiky i o to, zda má poslanec odejít ze strany, když se s ní zásadně neshodne.
Politická kariéra nemusí skončit skandálem ani volebním debaklem. Někdy stačí, že se promění strana, které člověk věnoval téměř dvě desetiletí. A pak se z někdejší poslankyně, která spoluutvářela parlamentní debaty, stane jméno, na něž si vzpomene už jen málokdo.
