Článek
Česká politika má zvláštní schopnost rychle zapomínat. Ještě před lety poslanci pravidelně vystupovali v televizních debatách, hájili stranické programy a rozhodovali o zákonech. Pak odešli ze Sněmovny a jejich jména postupně zmizela z veřejného prostoru.
Jedním z takových případů je Alena Páralová.
Narodila se 11. srpna 1948 v Ústí nad Labem. Vystudovala Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, obor technická kybernetika, a profesně se věnovala programování. Před vstupem do vrcholné politiky pracovala ve vývoji pardubické Tesly. Její životopis tak nezačínal v politických sekretariátech, ale v technickém oboru.
Z komunální politiky až do Poslanecké sněmovny
Do ODS vstoupila v roce 1991, tedy krátce po vzniku strany. V Pardubicích se zapojila do komunální politiky a v letech 1994 až 1998 působila v městském zastupitelstvu. V letech 1997 až 1998 byla starostkou městského obvodu Pardubice II.
Rok 1998 pro ni znamenal vstup do velké politiky. Za ODS byla zvolena do Poslanecké sněmovny a mandát následně obhájila také v letech 2002 a 2006. Ve Sněmovně působila až do roku 2010.
Její hlavní doménou byla sociální politika. Opakovaně zastávala funkci místopředsedkyně příslušného sněmovního výboru a věnovala se mimo jiné důchodovému systému, zdravotně postiženým a sociálně znevýhodněným skupinám. V letech 2003 až 2006 byla také stínovou ministryní práce a sociálních věcí za ODS.
V pravicové straně prosazovala sociální politiku založenou na důrazu na osobní odpovědnost, ale také na pomoci lidem v obtížných životních situacích. Její tehdejší politické působení připomíná, že debata o sociálním státu nebyla uvnitř ODS vždy totožná s jednoduchým požadavkem na snižování výdajů.
Lisabonská smlouva jako bod zlomu
Zásadní rozchod přišel v roce 2009. Páralová patřila k politikům, kterým vadil vývoj ODS a její přístup k evropské integraci. Předem oznámila, že pokud bude Lisabonská smlouva schválena, ze strany odejde.
Když Senát 6. května 2009 ratifikaci smlouvy schválil, svůj slib splnila a z ODS vystoupila. Do konce poslaneckého mandátu zůstala nestranickou členkou poslaneckého klubu občanských demokratů.
Její odchod nebyl pouhou personální změnou: symbolizoval spor o to, kam se strana pod vedením Mirka Topolánka posouvá a jakou podobu má mít evropská spolupráce.
Páralová patřila k těm, kteří nechtěli stranickou loajalitu stavět nad vlastní politické přesvědčení. Zda s jejími názory člověk souhlasil, nebo ne, její odchod měl jasný důvod a předcházel mu veřejně deklarovaný postoj.
Co dělala po odchodu z politiky?
Po skončení poslanecké kariéry nezmizela okamžitě z veřejného života. Od roku 2010 pracovala jako ředitelka sekretariátu předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové. Později působila také pro Výbor dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové.
Ani v dalších letech nepřestala komentovat politické dění. V rozhovoru zveřejněném serverem PrahaIN.cz v říjnu 2025 kritizovala současné směřování ODS a koalice SPOLU. Dala také najevo, že návrat do občanských demokratů nepovažuje za reálnou cestu. Její někdejší spor se stranou tedy nebyl jen epizodou, na kterou by sama zapomněla. <Cite refs={["turn876944search5"]}/>
Alena Páralová dnes nepatří k nejviditelnějším osobnostem české politiky. Přesto její příběh stojí za připomenutí. Ukazuje dobu, kdy se uvnitř ODS vedly ostré spory o evropskou integraci, podobu pravicové politiky i o to, zda má poslanec odejít ze strany, když se s ní zásadně neshodne.
Politická kariéra nemusí skončit skandálem ani volebním debaklem. Někdy stačí, že se promění strana, které člověk věnoval téměř dvě desetiletí. A pak se z někdejší poslankyně, která spoluutvářela parlamentní debaty, stane jméno, na něž si vzpomene už jen málokdo.
