Článek
Francouzské divadlo La Gaité Lyrique, známé svou progresivní dramaturgií a ochotou otevírat společenská témata, se ocitlo v nezáviděníhodné situaci.
Jedno z jeho stěžejních témat – migrace – se paradoxně stalo jeho noční můrou. Začátkem prosince divadlo hostilo představení Migrační freska, které mělo nabídnout různé pohledy na problematiku migrace. Publikum tehdy tvořilo na tři stovky mladých migrantů. Ti ale po skončení představení neodešli.
Dnes, téměř o dva měsíce později, stále setrvávají v prostorách divadla a odmítají ho opustit. Tvrdí, že jako mladiství mají nárok na ubytování, což opírají o francouzské zákony chránící nezletilé osoby bez domova. Před svým příchodem do divadla mnozí z nich údajně žili na ulici poté, co byli vyhnáni socialistickou radnicí 20. obvodu. Policie ovšem zpochybňuje jejich tvrzení o věku a označuje větší část z nich za dospělé.
Od divadelního umění ke krizi
Co bylo původně zamýšleno jako gesto solidarity a prostor pro diskusi, se změnilo v hlubokou krizi. Vedení divadla, které zpočátku migranty tolerovalo, nyní ruší jedno představení za druhým. V obavách z finančního kolapsu a neschopnosti pokračovat v provozu bijí na poplach. Místo kulturních večerů se divadlo proměnilo v provizorní azylové centrum.
Nutno souhlasit s tvrzením vedení divadla, že snaha o otevřený dialog a pomoc byla perfidně zneužita. Pokud to bude pokračovat, divadlo skončí v insolvenci. Což je naprosto šílené.
Etická dilemata
Celý případ otevřel závažná etická a právní dilemata. Na jedné straně stojí humanitární povinnost poskytnout pomoc těm, kteří ji potřebují, zejména nezletilým migrantům. Na straně druhé je zde otázka spravedlivého využívání veřejných prostor.
Podle pařížské radnice i policie situaci komplikuje fakt, že část migrantů pravděpodobně vůbec není mladistvá, což by jim nárok na ubytování odepřelo.
Ergo kladívko, současná situace ukazuje na hluboké problémy francouzského azylového systému a dlouhodobý nedostatek efektivní strategie pro řešení migrační krize.
Závěrem - spirála neřešitelnosti
Nevím jak pro Vás, ale pro mne je příběh divadla La Gaité Lyrique velmi znepokojivým. Za prvé jasně ukazuje, jak snadno mohou být dobré úmysly zneužity, za druhé odhaluje evropskou (nejen francouzskou) nepřipravenost společnosti čelit složitým otázkám migrace.
Ptám se na závěr důrazným hlasem - jakou cenu má solidarita, pokud ohrožuje samotnou existenci těch, kteří ji poskytují? A kde končí hranice mezi pomocí a zodpovědností?
Poučení nejen pro umělce - dobré úmysly mohou leckdy skončit na samé hraně propasti.
Spolu s Emilem Zolou volám - J'Accuse…!
Prameny a další informace:
