Článek
Desítky let pomáhal lidem zachraňovat vztahy, překonávat krize a lépe rozumět nejen druhým, ale především sami sobě.
V dnešní době se často mluví o umělé inteligenci, digitalizaci či technologických revolucích. Méně už o tom, že největší revoluce se stále odehrávají v lidské hlavě a v mezilidských vztazích.
A právě tam byl Petr Šmolka doma.
Na jeho vystoupeních bylo sympatické, že nikdy nemoralizoval. Nepoučoval. Nehrál si na neomylného mudrce.
Snad to nevyzní jako šestáková fráze, ale Petr Šmolka dokázal složité psychologické poznatky převést do obyčejného lidského jazyka. S nadhledem, humorem a obdivuhodnou dávkou empatie.
Ergo kladívko, to je vzácná kombinace.
Jako právník dobře vím, že soud může rozhodnout o rozvodu manželství. Ale žádný soud neumí přikázat lásku, důvěru ani odpuštění. To všechno se odehrává mimo paragrafy. A právě proto jsou lidé, jako byl Petr Šmolka, pro fungování společnosti stejně důležití jako soudci, advokáti nebo zákonodárci.
Není náhodou, že patřil mezi průkopníky manželského a rodinného poradenství po roce 1989. Pomáhal budovat obor, který byl dlouhá léta na okraji zájmu, přestože kvalitní rodinné vztahy představují jednu z nejlepších prevencí celé řady sociálních problémů.
Dnes jsme bohužel svědky zvláštního paradoxu. Nikdy jsme neměli tolik možností být ve spojení – přes mobilní telefony, sociální sítě nebo videohovory. A přesto si mnozí lidé připadají osamělejší než kdy dříve. Umíme poslat stovky zpráv denně, ale někdy neumíme vést desetiminutový upřímný rozhovor s člověkem, kterého milujeme.
Právě na tento problém Petr Šmolka dlouhodobě upozorňoval. Připomínal, že vztahy nejsou samozřejmost. Že vyžadují péči, trpělivost a ochotu naslouchat.
Zní to možná i jednoduše. Ve skutečnosti jde o jednu z nejtěžších životních disciplín.
Jeho knihy, přednášky i televizní vystoupení oslovily statisíce lidí. Mnozí díky nim možná svůj vztah zachránili. Jiní alespoň pochopili, proč se jejich partner chová právě tak, jak se chová. A někdy i to je začátek řešení.
Smrt Petra Šmolky proto není jen úmrtím známého psychologa. Je vzkazem, jak moc potřebujeme lidi, kteří umějí spojovat, nikoli rozdělovat. Kteří místo rychlých soudů nabízejí porozumění. A kteří dokazují, že opravdová odbornost může jít ruku v ruce s lidskostí.
Takových osobností není mnoho. A když odejdou, zůstane po nich prázdné místo, které se zaplňuje jen velmi těžko.
Čest jeho památce.
