Článek
Snad to nebude znít jako fráze, avšak její odkaz zůstává živý i dnes, kdy se stále vedou debaty o odvaze, nezávislosti práva a občanské statečnosti.
Dagmar Burešová se narodila 19. října 1929 v Praze do rodiny právníka. Po absolvování právnické fakulty se věnovala advokacii a specializovala se především na pracovní právo. Již v mládí však prokázala mimořádnou odvahu, podle pozdějších svědectví pomohla spolužákovi, který uprchl z komunistického vězení.
Její jméno se nesmazatelně zapsalo do českých dějin zejména v období normalizace. Po sovětské okupaci v roce 1968 patřila k malé skupině advokátů, kteří byli ochotni zastupovat osoby pronásledované komunistickým režimem. Obhajovala více než stovku lidí postižených politickými čistkami, vyhazovy z práce či jinými formami perzekuce. Mezi její klienty patřili například Milan Kundera nebo Ivan Medek.
Nejznámějším případem se však stalo zastupování Libuše Palachová ve sporu s komunistickým funkcionářem Vilém Nový. Burešová se tehdy postavila za pravdu a důstojnost rodiny Jana Palacha, přestože si byla vědoma možných následků. Za svou činnost zaplatila vysokou cenu – byla sledována Státní bezpečností, přišla o možnost cestovat a postihům čelila i její rodina.
Po listopadu 1989 přišla její další významná životní kapitola. Stala se první polistopadovou ministryní spravedlnosti Československa a následně také předsedkyní České národní rady, čímž se stala historicky první ženou v čele českého parlamentního sboru.
V době budování demokratického právního státu patřila k osobnostem, které pomáhaly vytvářet základy nezávislé justice.
Mnozí kolegové na ni vzpomínali nejen jako na mimořádně schopnou právničku, ale také jako na člověka s pevným morálním kompasem. Její často citované heslo znělo: „Zbabělost by měla být trestná.“ Tato věta možná nejlépe vystihuje její životní postoj.
V roce 2002 jí prezident Václav Havel udělil Řád Tomáše Garriguea Masaryka za zásluhy o demokracii a lidská práva. Bylo to ocenění, které si bezpochyby zasloužila.
Dagmar Burešová zemřela 30. června 2018 ve věku 88 let po dlouhé nemoci. Při posledním rozloučení o ní zaznívala slova jako noblesa, statečnost, spravedlnost a lidská slušnost.
Dnes, osm let po jejím odchodu, stojí za to si její život připomenout. Nejen proto, že byla významnou právničkou a političkou. Především proto, že dokázala v nesvobodné době hájit právo tehdy, když to bylo nejtěžší. A právě takové osobnosti potřebuje každá demokratická společnost i v současnosti.
Čest její památce.
-------------------------
Prameny:
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/zemrela-advokatka-byvala-ministryne-dagmar-buresova-bylo-ji/r~eb8d430c7dcf11e883300cc47ab5f122/
Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakl., 2008. 823 s.
PECHÁČKOVÁ, Marcela. Moje žena Dagmar Burešová. Lidové noviny. 1. 3. 2013, roč. 120, č. 51,
PS - autor symbolicky zvolil 8leté výročí vzhledem k jejímu věku při zesnutí, tedy 88 let.
