Článek
Vladimír Mečiar: Muž, který stvořil Slovensko – a rozdělil ho
Když se řekne Vladimír Mečiar, málokdo na Slovensku zůstane neutrální. Pro jedny je to zakladatel moderního slovenského státu, pro druhé symbol populismu, autoritářství a neprůhledných privatizací.
V každém případě však platí jedno – bez Mečiara by slovenské dějiny po roce 1989 vypadaly úplně jinak.
Z právníka k premiérovi
JUDr. Vladimír Mečiar se poprvé narodil 26. července 1942 ve Zvolenu. Vystudoval práva a za socialismu působil na různých právnických pozicích. Během normalizace byl na čas z KSČ (resp.KSS) vyloučen, ale do politiky se naplno vrátil až po sametové revoluci.
V roce 1990 se stal ministrem vnitra ve vládě Slovenské republiky a záhy předsedou vlády Slovenské republiky.
In medias res: Jeho charisma, rétorika a „lidový styl“ oslovily mnohé voliče. Založil Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS), které se rychle stalo nejsilnější politickou silou na Slovensku.
Otec rozdělení Československa
Mečiar se proslavil především jako hlavní slovenský protagonista rozdělení Československa. V roce 1992 po volbách, v nichž zvítězilo HZDS na Slovensku a ODS v Česku, začala jednání mezi Mečiarem a Václavem Klausem. Výsledkem byla dohoda o rozdělení federace k 1. lednu 1993.
Ačkoliv o rozdělení nikdy neproběhlo referendum, Mečiar získal doma silnou podporu – jako ten, kdo „dovedl Slovensko ke svébytnosti“. Zároveň tím ale odstartoval éru politického vývoje, který byl v mnoha směrech dramatický.
Éra mečiarismu
V 90. letech se Mečiar několikrát vrátil do čela slovenské vlády. Jeho styl vládnutí byl silně centralistický, personalizovaný a často bez respektu k demokratickým pravidlům. Slovensko pod jeho vedením zaostávalo v integraci do EU a NATO, a z Mečiarovy éry pochází i řada temných kauz:
- Unesení prezidentova syna (1995) – dodnes neobjasněná akce, při níž byl syn tehdejšího prezidenta Kováče unesen a dopraven do Rakouska. Podezření padalo na slovenskou tajnou službu (SIS), tehdy pod kontrolou Mečiarovy vlády.
- Amnestie Vladimíra Mečiara – když v roce 1998 po odchodu prezidenta zastupoval jeho pravomoci, udělil amnestii podezřelým v kauze únosu prezidentova syny, čímž de facto znemožnil vyšetřování.
- Privatizace a klientelismus – privatizační procesy byly často netransparentní a vedly k vytvoření silných podnikatelských skupin s vazbami na politiku.
Pád a dožití v ústraní
Rok 1998 znamenal pro Mečiara de facto konec éry. Jeho styl vlády unavil i část jeho voličů a proti němu se spojily široké opoziční síly. HZDS postupně ztratilo vliv a Mečiarův návrat do vrcholné politiky se nikdy nepodařil.
V září 1998 sice zvítězilo Mečiarovo HZDS v parlamentních volbách, avšak nezískalo absolutní většinu a nepodařilo se mu sestavit vládu.
Pozor, 29. 10. 1998 podal Mečiar spolu se svým kabinetem demisi a zároveň se vzdal i poslaneckého mandátu. Od 1998 vůdce opozice. V roce 1999 neúspěšně kandidoval na úřad presidenta SR.
V posledních letech žije mimo politiku. Příležitostně se objevuje v médiích, ale jeho význam je již spíše symbolický. Zanechal po sobě rozporuplné dědictví – na jednu stranu zásluhy o vznik samostatného Slovenska, na druhou autoritářský styl, který přibrzdil demokratický vývoj země.
Muž, kterého Slováci nemohli nevolit – a nakonec nechtěli volit vůbec
Sečteno - Vl. Mečiar byl a je prototypem postsocialistického vůdce, který dokázal zformulovat národní touhy, ale nedokázal zvládnout odpovědnost moderního demokratického státu.
Jeho charisma, řečnické schopnosti a (mírný) populismus z něj udělaly miláčka mas – ale i nebezpečného hráče s institucemi.
Dnes je připomínán především jako varování sui generis : jak rychle se demokratická pravidla mohou ohýbat, pokud to voliči dovolí.
Anketa
Prameny:
https://www.novinky.cz/tag/vladimir-meciar-20953
https://vlada.gov.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/rejstrik-predsedu-vlad/vladimir-meciar-589#
https://sk.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Me%C4%8Diar
https://www.teraz.sk/slovensko/vladimir-meciar-hzds-clenstvo-koniec/67553-clanok.html
vlastní vzpomínky autora
Citát na závěr pro ty kteří ještě nezapomněli "po slovensky":
„Faktom je a zostane, že nebyť Mečiara, by Slovenská republika nevznikla. Žiadny z alternatívnych lídrov, ktorí boli k dispozícii (Kňažko, Kováč, Móric, Markuš, Čarnogurský a pod.), by nedokázal získať (vo voľbách) politickú podporu 38 percent hlasov, ktorá viedla k rozdeleniu ČSFR. Problém je, že na rozhodnutia, ktoré urobil, mu podpora voličov HZDS žiadny mandát nedávala.“
tak pravil slovenský komentátor Peter Schutz
