Pamatujete na Vladimíra Mečiara? Boxer s duší Janošíka. Kontroverzní postava dějin střední Evropy

Vladimír Mečiar: Muž, který stvořil Slovensko – a rozdělil ho

Když se řekne Vladimír Mečiar, málokdo na Slovensku zůstane neutrální. Pro jedny je to zakladatel moderního slovenského státu, pro druhé symbol populismu, autoritářství a neprůhledných privatizací.

V každém případě však platí jedno – bez Mečiara by slovenské dějiny po roce 1989 vypadaly úplně jinak.

JUDr. Vladimír Mečiar se narodil 26. července 1942 ve Zvolenu. Vystudoval práva a za socialismu působil na různých právnických pozicích. Během normalizace byl na čas z KSČ (resp.KSS) vyloučen, ale do politiky se naplno vrátil až po sametové revoluci.

V roce 1990 se stal ministrem vnitra ve vládě Slovenské republiky a záhy předsedou vlády Slovenské republiky.

In medias res: Jeho charisma, rétorika a „lidový styl“ oslovily mnohé voliče. Založil Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS), které se rychle stalo nejsilnější politickou silou na Slovensku.

Mečiar se proslavil především jako slovenský protagonista rozdělení Československa. V roce 1992 po volbách, v nichž zvítězilo HZDS na Slovensku a ODS v Česku, začala jednání mezi Mečiarem a Václavem Klausem. Výsledkem byla dohoda o rozdělení federace k 1. lednu 1993.

Ačkoliv o rozdělení nikdy neproběhlo referendum, Mečiar získal doma silnou podporu – jako ten, kdo „dovedl Slovensko ke svébytnosti“. Zároveň tím ale odstartoval éru politického vývoje, který byl v mnoha směrech dramatický.

V 90. letech se Mečiar několikrát vrátil do čela slovenské vlády. Jeho styl vládnutí byl silně centralistický, personalizovaný a často bez respektu k demokratickým pravidlům. Slovensko pod jeho vedením zaostávalo v integraci do EU a NATO, a z Mečiarovy éry pochází i řada temných kauz:

Rok 1998 znamenal pro Mečiara de facto konec éry. Jeho styl vlády unavil i část jeho voličů a proti němu se spojily široké opoziční síly. HZDS postupně ztratilo vliv a Mečiarův návrat do vrcholné politiky se nikdy nepodařil.

V září 1998 sice zvítězilo Mečiarovo HZDS v parlamentních volbách, avšak nezískalo absolutní většinu a nepodařilo se mu sestavit vládu.

Pozor, 29. 10. 1998 podal Mečiar spolu se svým kabinetem demisi a zároveň se vzdal i poslaneckého mandátu. Od 1998 vůdce opozice. V roce 1999 neúspěšně kandidoval na úřad presidenta SR.

V posledních letech žije mimo politiku. Příležitostně se objevuje v médiích, ale jeho význam je již spíše symbolický. Zanechal po sobě rozporuplné dědictví – na jednu stranu zásluhy o vznik samostatného Slovenska, na druhou autoritářský styl, který přibrzdil demokratický vývoj země.

Sečteno - Vl. Mečiar byl a  je prototypem postsocialistického vůdce, který dokázal zformulovat národní touhy, ale nedokázal zvládnout odpovědnost moderního demokratického státu.

Jeho charisma, řečnické schopnosti a (mírný) populismus z něj udělaly miláčka mas – ale i nebezpečného hráče s institucemi.

Dnes je připomínán především jako varování sui generis : jak rychle se demokratická pravidla mohou ohýbat, pokud to voliči dovolí.

Prameny:

https://www.novinky.cz/tag/vladimir-meciar-20953

https://vlada.gov.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/rejstrik-predsedu-vlad/vladimir-meciar-589#

https://sk.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Me%C4%8Diar

https://www.teraz.sk/slovensko/vladimir-meciar-hzds-clenstvo-koniec/67553-clanok.html

vlastní vzpomínky autora

Citát na závěr pro ty kteří ještě nezapomněli „po slovensky“:

„Faktom je a zostane, že nebyť Mečiara, by Slovenská republika nevznikla. Žiadny z alternatívnych lídrov, ktorí boli k dispozícii (Kňažko, Kováč, Móric, Markuš, Čarnogurský a pod.), by nedokázal získať (vo voľbách) politickú podporu 38 percent hlasov, ktorá viedla k rozdeleniu ČSFR. Problém je, že na rozhodnutia, ktoré urobil, mu podpora voličov HZDS žiadny mandát nedávala.“

tak pravil slovenský komentátor Peter Schutz