Článek
Až jim dojdou placená křesla, začnou obsazovat i místa za přepážkou na poště. A Vietnamcům nakonec seberou večerky, protože i tam by se přece dala udělat nějaká ta funkce!“
Dědeček Jura není žádný politolog. Je to obyčejný Brňan, který už toho v životě viděl dost. Pamatuje časy, kdy se ještě politici museli tvářit, že chtějí něco udělat pro lidi. Dnes má občas pocit, že se někteří z nich tváří hlavně tak, aby si jich všimli při rozdělování funkcí.
„Podívej se na ty lidovce,“ pokračoval Jura a zamíchal si kávu. „Člověk by řekl, že jsou malá strana, ale člověk se nestačí divit, kolik prostoru dokážou zabrat. Když se rozdávají funkce, jsou najednou všude. To máš jako s tím naším brněnským šalátkem. Člověk si objedná porci pro jednoho, ale než se otočí, sedí u stolu celá politická rodina.“
Samozřejmě, lidovci mají stejně jako každá jiná strana právo vyjednávat, uzavírat koalice a obsazovat funkce, které jim podle výsledků voleb a koaličních dohod připadnou. V tom problém není. Problém začíná ve chvíli, kdy se z komunální politiky stane především umění být u každého stolu, na kterém se něco rozděluje.
A právě tady má dědeček Jura svou oblíbenou otázku: Kolik funkcí musí politik obsadit, aby si konečně všiml, že město má také nějaké problémy?
Brno nepotřebuje politickou verzi hry na obsazování židlí. Potřebuje opravené chodníky, rozumné hospodaření, fungující dopravu a radnici, která občanovi nebude připomínat uzavřený klub známých a známých jejich známých. Městská firma přitom není odkladiště pro politické zasloužilce a dozorčí rada není odměna za to, že člověk vydržel dost dlouho na správné stranické kandidátce.
„A co když jim ty funkce nestačí?“ zeptal jsem se.
Jura se na mě podíval, jako bych právě objevil Ameriku.
„Tak si založí další komisi! A když nebude co kontrolovat, zkontrolují sami sebe. Když nebude co řídit, budou řídit alespoň pracovní skupinu. A když nebude pracovní skupina, udělají podskupinu. Hlavně aby nikdo nezůstal bez předsednického místa!“
Pak se zamyslel nad osudem brněnských večerek.
„Ti Vietnamci mají alespoň výhodu. Když je obchod prázdný, poznají to podle tržby. Ale u politiků? Tam může být prázdno celé volební období, a přesto se na konci měsíce výplata dostaví.“
Tohle je samozřejmě nadsázka. Ale nadsázka, která míří na skutečnou slabinu komunální politiky: rozdíl mezi politickým vlivem a odpovědností za výsledek. Funkce sama o sobě ještě nic neznamená. A počet obsazených křesel není měřítkem toho, jak dobře se městu daří.
Lidovci nejsou jedinou stranou, která se musí z takového pohledu zodpovídat. Pokud však chtějí v Brně působit jako strana, která má nárok být u všeho důležitého, měli by také přesvědčit občany, že jejich účast na správě města přináší něco víc než další jména na seznamu placených funkcí.
Protože voliči si nakonec všimnou, kdo má jaké místo. Ale ještě důležitější je, zda se za ním skrývá také nějaká práce.
Dědeček Jura dopil kávu a zvedl se od stolu.
„Víš, co bych těm našim politikům doporučil? Ať si klidně rozdělí všechny funkce, které jim podle pravidel patří. Ale ať pak taky ukážou, co za ty peníze udělali. Protože Brno není jejich rodinný podnik a radnice není trafika pro politické kamarády.“
