Článek
Aktuální rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) o opakování senátních voleb na Žďársku však představuje pořádně nepříjemné probuzení.
Nejde totiž jen o spor dvou kandidátů, jež ve výsledku dělil jeden hlas. Jde o důvěryhodnost samotného volebního procesu.
Vážený pan Radek Černý (ODS) získal v prvním kole 11 372 hlasů, Josef Klement (KDU-ČSL) o jediný více. Černý se proto do druhého kola nedostal a obrátil se na soud. Ten většinu jeho námitek odmítl. Jak známo, samotná těsnost výsledku ani statistické odchylky mezi jednotlivými okrsky podle ustálené judikatury k přezkumu nestačí.
Rozhodující se nakonec stala jiná okolnost: mimořádně vysoký podíl neplatných hlasů v některých volebních okrscích.
Brněnský titán ochrany správního práva, tedy NSS, si vyžádal dokumentaci z 26 okrsků. A právě při jejím přezkoumávání se ukázalo, že problém je mnohem vážnější než několik chybně vyhodnocených hlasovacích lístků. Soud skutečně nalezl dva platné hlasy, které nebyly započítány ve prospěch Radka Černého. To samo o sobě mohlo změnit pořadí kandidátů.
Jenže v patnácti zkoumaných okrscích zjistil také další, místy velmi závažné nedostatky. Nesouhlasily počty obálek a hlasovacích lístků, nebylo možné ověřit důvody neplatnosti hlasů a volební dokumentace byla v některých případech vedena tak nedbale, že zpětná rekonstrukce výsledku jednoduše nebyla možná.
Volební bordel na kolečkách
Jinými slovy, stát prostřednictvím vlastních volebních komisí nedokázal spolehlivě doložit, jak občané skutečně hlasovali. A to NSS spravedlivě rozčílilo doběla.
Jako právník taktéž považuji za správné, že brněnský vrcholný soud takovou situaci nepřešel mávnutím ruky v taláru. Ostatně i dnes platí stará právnická zásada Quod non est in actis, non est in mundo – co není ve spisech, jako by nebylo. Soud nemůže chybějící důkazy nahradit dobrou vůlí ani odhadem. Nemůže si domyslet, jaký byl skutečný výsledek, jen proto, aby byl volební spor co nejrychleji uzavřen.
Stejně tak platí Fiat iustitia, ruat caelum – ať se stane spravedlnost, i kdyby se mělo zřítit nebe. Ani nepříjemnost opakování voleb, ani skutečnost, že už byl jeden kandidát zvolen senátorem, nemohou být důvodem k rezignaci na zákonnost.
Rozhodnutí soudu má ovšem i svůj paradoxní rozměr. Opakovat se budou obě kola v celém volebním obvodu, nikoliv jen v problematických okrscích. Původní první kolo se konalo současně s komunálními volbami, takže účast byla přirozeně vyšší. Při opakovaném hlasování lze očekávat jinou volební atmosféru i odlišnou účast. Výsledek proto může být politicky úplně jiný. Soud napravuje nezákonnost, ale nové hlasování se již odehraje za jiných podmínek. Možná to nebude spravedlivé, alespoň z pohledu těch, kteří prohrají.
Nechci z jednoho případu dělat závěr, že české volby jsou obecně nedůvěryhodné. To by bylo nespravedlivé vůči tisícům lidí, kteří ve volebních komisích odvádějí poctivou práci. Právě tento případ by však měl být důvodem k důkladné revizi jejich metodiky, školení i kontrolních postupů. Ministerstvo vnitra a Český statistický úřad by neměly zůstat jen u konstatování, že někde došlo k lidskému pochybení.
A co tam, kde nebylo žalobce?
A nabízí se ještě jedna nepříjemná otázka: kolik podobných nedostatků se může skrývat v okrscích, jejichž dokumentaci nikdo nikdy nepřezkoumával? Tentokrát rozhodla těsnost výsledku a včasná soudní námitka. Jinde se třeba na nic nepřijde. Nebylo žalobce, nebylo soudce.
Volební komise nejsou pouhou technickou obsluhou demokracie. Jejich členové mají v rukou důvěru občanů, kterou nelze nahradit ani sebelepším volebním zákonem. Nestačí hlasy správně sečíst. Je nutné také zajistit, aby celý postup bylo možné zpětně řádně přezkoumat.
Nicméně i přes tento žďárský skandál zůstávám příznivcem a zastáncem demokracie. A rozhodně by volby neměla nahradit setkání na pláních letenských v čepicích večerníčkovských!
(Modifikovaně psáno pro LN)







