Článek
Některé filmy potřebují stovky komparzistů, honičky, výbuchy a rozpočet, za který by se dala postavit menší nemocnice. A pak existuje Interview. Steve Buscemi v něm potřebuje prakticky jen dva herce, jeden byt, několik skleniček a pořádně ostrý dialog. A kupodivu to úplně stačí.
Film z roku 2007 je americkou adaptací stejnojmenného snímku nizozemského režiséra Thea van Gogha z roku 2003.
Buscemi si vzal na starost režii, scénář i hlavní roli.
Hraje novináře Pierra Pedersa, který by mnohem raději psal o velké politické kauze než o televizní hvězdičce Katyi. Jenže právě rozhovor s ní dostane za úkol. A protože Pierre přichází s předsudkem, že proti němu sedí jen další krásná celebrita bez mozku, je zaděláno na velmi příjemný problém.
Katya, kterou hraje Sienna Miller, totiž není zdaleka taková, jakou si ji Pierre představoval. A postupně se ukazuje, že ani Pierre není úplně tím seriózním novinářem, za kterého se vydává.
A tady začíná nejlepší část filmu.
Interview je vlastně šachová partie pro dva lidi. Jeden položí otázku, druhý odpoví. Jenže odpověď často není odpovědí, ale protiútokem. Pravda se míchá s výmyslem, manipulace s upřímností a oba protagonisté se postupně snaží zjistit, kdo má nad tím druhým větší moc.
Buscemi je vynikající. Jeho Pierre je protivný, ješitný, unavený a trochu zoufalý. Zároveň je ale inteligentní a člověk mu nemůže úplně přestat fandit. Sienna Miller (za mě jedna z nejvíc sexy hereček 21.století) mu velmi dobře sekunduje.
Její Katya působí nejprve jako povrchní celebrita, ale postupně z ní vylézá mnohem komplikovanější osobnost.
Právě herecký souboj Buscemiho a Miller je hlavním důvodem, proč film funguje. Kritici ostatně opakovaně vyzdvihovali jejich výkony a schopnost udržet pozornost prakticky v komorním dialogu dvou lidí.
Film má samozřejmě i své slabiny. Některé zvraty jsou možná až příliš vykonstruované a občas je cítit, že scénář potřebuje dostat oba hrdiny přesně tam, kam je potřebuje dostat.
Ale upřímně? Mně to tentokrát ani včera (kdy jsem to zase po letech sledoval) fakt příliš nevadilo. Interview není dokumentární záznam jednoho nepovedeného novinářského rozhovoru. Je to epesní psychologická hra.
A jako psychologická hra funguje velmi dobře.
Líbí se mi také, že Buscemi divákovi nepodsouvá jednoduchou odpověď na otázku, kdo je vlastně padouch a kdo oběť. Oba lžou. Oba manipulují.
Oba mají své slabosti. A oba se během večera dozvědí o tom druhém možná víc, než původně chtěli.
Je to malý film, který se nesnaží být velkým filmem. A právě v tom je jeho síla.
Za mě dávám 90,8 medvědích % .
Pokud máte rádi filmy založené na dialozích, psychologii postav, černém humoru a postupném odhalování toho, že nic není takové, jak to na začátku vypadalo, dejte Interview šanci.
A hlavně: nevěřte ani Pierrovi, ani Katye. A ani Medvědovi.....
