Článek
Navzdory všem spekulacím, přestřelkám na sociálních sítích a titulkům v novinách můžeme odložit iluze: Rakušanovo hnutí STAN z vlády neodejde.
A neodejde, i kdyby ministryně E. Decroix zabila a snědla deset malých roztomilých francouzských buldočků.
A co víc – ani v koutku duše nechce. V české politice totiž dávno neplatí, že skandál je automatickou vstupenkou k odchodu. Když držíte klíčovou židli, držíte ji zuby nehty. Ať se, pro pět ran do Dozimetru, děje, co se děje.
Držíme pozice až do hořkého konce?
Předseda STAN a ministr vnitra Vít Rakušan setrvává ve funkci , stejně jako jeho STANičtí (pardon straničtí kolegové). Navzdory Bitcoinovo-Blažkovo-Stanjurové aféře. A navzdory mdlým a zmatečným reakcím nové ministryně spravedlnosti z ODS.
Které mimo jiné jasně ukázaly slabiny aktuální čtyřkoaliční vlády (opravdu ne pětikoaliční, nezapomínejme Piráti ve vládě nikdy nebyli, a za nic nemohli a nemůžou, pustě je na ně!).
Bitcoinové čtveráctví ukázalo v plné nahotě všechny slabé stránky dosluhující vlády, a to nejen v komunikaci, jak se nám snaží namluvit premiér Petr Fiala. Vsuvka – v předvolebních videích premiér používá stále osvědčený trik – asi jediný problém, která dnešní vláda má je skutečnost, že neumí lidem vysvětlit, jak perfektně vládne. Plus nutno vyslat jasný signál – pakliže už se nějaký problém vyskytl, tak započal samozřejmě již za minulé Babišovy vlády. Darmo mluvit.
Ale zpátky k vládnímu hnutí STAN.
Politická odpovědnost? Dnes už jen archivní pojem vhodný do učebnic. Pamětníci dob, kdy se při prvním větším skandálu podávaly demise, dnes jen ironicky vrtí hlavou.
Důvod, proč Rakušanova židle nevrže, je prostý: STAN je pro ODS a premiéra Fialu spolehlivým gumovým partnerem. A naopak. Méně prozíravý publicista by zde použil bonmot – SPOLU chyceni, spolu pověšeni, ale prý už se stíhá i za taková slova, takže to psát raději nebudu. Těch pár stovek honoráře hrubého mi za to vážně nestojí.
Ergo kladívko, loajalita k předsedovi vlády a ODS má pro STAN očividně mnohem vyšší cenu než důvěra veřejnosti ve správu věcí veřejných.
Vládní stroj, sice dýchavičně a upoceně, avšak jede a jede dál. Ostatně v této konstelaci neexistuje varianta, která by koaliční strany nepoškodila ještě víc.
Halasná tvrzení, že STAN „zvažuje“ odchod, byla zase jen mediální bublina na pár dní.
Strategie přežití vždy zvítězí nad teatrálními gesty o odpovědnosti.
Když k tomu připočteme jurodivé Piráty, kteří jakoby zapomněli, že kdysi byli také ve vládě a mažou si dnešní vládu kritickým nožem na chleba jako předraženou českou Nutellu a téměř nulovou viditelnost (a samostatnou zvolitelnost) TOP 09 a KDU, vychází STAN pro ODS stále jako relativně stabilní, a velice potřebný, článek vládní sestavy.
Nalijme si čistého sójového starostenského latté - A hlavně jako budoucí koaliční partner i po říjnových volbách!
Stabilní pro koalici – nikoli pro důvěru občanů.
Problém je, že tohle politické „nic se nestane“ má dlouhodobě devastující účinky. Každý podobný případ jen posiluje pocit lidí, že „všichni jsou stejní“ a „volit nemá cenu“. Proč vlastně ještě chodit k volbám?
A to je mnohem nebezpečnější než samotný fakt, že jeden nebo dva ministři neodstoupili.
Politici si možná myslí, že hrají na jistotu, ale ve skutečnosti si pod sebou podřezávají větev.
Jako právní publicista vidím ještě hlubší rovinu: pokud se pojem i jen té nejbazálnější odpovědnosti scvrkne na „přežít do dalšího volebního období“, přestávají fungovat i nepsaná pravidla politické kultury. Vznikáde facto bezpravidlová aréna, kde se nehraje o důvěru. Ale jenom o aritmetiku poslaneckých hlasů a obsazených židlí.
Legální? Ano. Správné a legitimní? Sotva.
Česká politika dnes připomíná hru, kde vítězí ten, kdo vydrží sedět déle než ostatní.
STAN zůstane. Vláda zůstane. A důvěra veřejnosti? Ta zůstane hluboko pod čarou ponoru.
Otázka je jediná: opravdu jsme si mysleli, že to někdy bude jinak?
(psáno pro LN)
