Článek
Jak asi víte, premiér Petr Fiala svolal na 13. března schůzku předsedů všech parlamentních stran, jejímž cílem mělo být projednání aktuálních bezpečnostních otázek. Zdánlivě ušlechtilý a odpovědný krok lídra země se však velmi rychle proměnil ve frašku, když se ukázalo, že hlavní opoziční představitelé, včetně Andreje Babiše (ANO) a Tomia Okamury (SPD), svou účast odmítli.
Výsledek? Schůzka, která měla demonstrovat jednotu a odpovědnost politiků v klíčových otázkách, nakonec ukázala pravý opak – a ještě víc rozdělila politickou scénu.
Nabízí se zásadní otázka: byla tato schůzka skutečně svolána kvůli bezpečnostním hrozbám, nebo šlo jen o další díl předvolebního divadla? Odpověď se zdá být jasná.
Volební kalkul, ne reálná starost
Nelze si nevšimnout načasování celé akce. Jsme v předvolebním roce a vláda Petra Fialy se potýká s rekordně nízkou důvěrou voličů. ODS a její koaliční partneři čelí nespokojenosti kvůli ekonomickým problémům, inflaci a nepopulárním reformám.
Co tedy může premiér udělat, aby se pokusil vylepšit svůj obraz? Představit se jako státník, který dbá o bezpečnost země a vyzývá ke konsenzu napříč politickým spektrem.
Pokud by však šlo skutečně o bezpečnostní zájmy, měl by Fiala hledat způsob, jak vést diskusi smysluplně a v důvěrném režimu, nikoliv veřejně demonstrovat snahu o „národní jednotu“. Místo toho však svolal zbytečnou schůzku, která musela být už předem odsouzena k nezdaru.
Opozice logicky odmítla sehrát roli komparzu v jeho předvolebním představení.
Opozice jako viník?
Když Andrej Babiš a Tomio Okamura oznámili, že na setkání nepřijdou, vláda okamžitě využila situace k jejich dehonestaci. ODS a její spojenci se snažili vykreslit opozici jako nezodpovědnou a lhostejnou k bezpečnosti země. Jenže to, že opozice na schůzku nepřišla, neznamená, že bezpečnostní témata ignoruje.
Opozice dlouhodobě požaduje jiný přístup k řešení bezpečnostních výzev – například důraz na pragmatickou zahraniční politiku nebo lepší podporu obrany. Je tedy pochopitelné, že se nechtěla účastnit předem prohrané mediální hry, ve které by Fiala mohl sehrát roli „zodpovědného lídra“, zatímco oni by vypadali jako ti, kteří se odmítají bavit o bezpečnosti.
Závěr: Voliči nejsou hloupí
Tato situace opět ukazuje, jak politika někdy funguje spíše jako marketingová kampaň než jako snaha o řešení skutečných problémů.
Premiér Fiala vsadil na bezpečnostní kartu, ale jeho tah mu nevyšel. Spíše než jednotu a odpovědnost odhalil, jak hluboká je politická propast mezi vládou a opozicí – a jak málo opravdového dialogu mezi nimi existuje.
Jak jsme již naznačili výše, naši voliči však nejsou hloupí. Prázdná gesta a předvolební triky poznají. A pokud Fiala opravdu chtěl něco změnit, měl by se spíše než na PR tahy soustředit na skutečné kroky, které posílí bezpečnost naší země.
