Článek
Děti na dlažbě a chleby na talíři
Jak známo, manželé jsou zvláštní tvorové. Ne že by ženy nebyly, ale přece jen – manželé mají dar vzít jakoukoli situaci a posunout ji do dimenzí, které nikdo nečekal. A přesně takhle začíná i náš příběh z Blanska, tedy z bohatého Jihomoravského kraje.
„Drahá, děti zase nesnědly ty obložené chleby, co jsem jim včera udělal do školy…“
„Tak je vyhoď,“ odvětí manželka zcela logicky, protože ví, že tyto chleby už absolvovaly několikahodinovou cestu v batohu, byly několikrát přemístěny z lavice do lavice a nesou patrné stopy školního dne v podobě otisků učebnic, linek z propisky a možná i slabé vůně věčně nemytého učitele Sergeje, který dočasně ve škole supluje za učitelku Patákovou, která je v lázních.
Manžel zmizí. Je ticho. Možná až příliš dlouho.
Po chvíli se však znovu objeví ve dveřích, lehce zpocený, ale s uspokojeným výrazem. „Sbalil jsem jim kufry a už jsou na ulici, ale co teď s těmi chleby?“
Nastává ticho. To takové to ticho, kdy vám dojde, že se ve vašem vztahu právě otevřela úplně nová dimenze.
„Prosím?!“ vykoktá manželka a bleskově zpracovává informace. „Kufry? Ulice? Naše děti?!“
„No, říkalas přece, že je mám vyhodit…“ pokrčí rameny manžel.
Takto jednoduché to bylo v jeho logice. Vyhodit něco, co nechceš.
Chleby, děti, staré účty za elektřinu – všechno na jednu hromadu. Rychlé, efektivní, bez odkladů.
Manželka se zhluboka nadechne a okamžitě se vrhá ke dveřím. Děti jsou naštěstí stále tam, v bundách ledabyle přehozených přes pyžamo, s batohy a kufříky u nohou, a nevěřícně koukají na svět kolem sebe. Nejmladší už dokonce vytáhl mobil a googluje „nejbližší dětský domov“.
„Vraťte se dovnitř!“ zavelí žena a v tu chvíli je rodinná pohoda téměř obnovena.
Tedy až na manžela, který stále hledí na osudné chleby a přemýšlí, jaký další logický krok by mohl podniknout.
„A co teda s těmi chleby?“ zeptá se opatrně.
„Sníš je,“ rozhodne manželka a ukáže na talíř. V jejím pohledu není místo pro protesty.
Jasnější pokyny
Manžel ztěžka polkne a přemýšlí, zda byl vyhazov dětí přece jen menším trestem. Pak se zhluboka nadechne a pustí se do jídla.
Rodinná harmonie je obnovena. Chleby nezahodíš, děti taky ne.
A příště? Možná jen menší porce. Nebo hermeticky uzavřená krabička. A hlavně – jasnější instrukce, milé dámy.
