Proč podle vás vyvolal sjezd sudetských Němců v Brně tak silné emoce?

Bloger – Legendární medvěd: Přímo k věci – protože jde o téma, které má obrovskou historickou zátěž. Nelze předstírat, že se nic nestalo a že podobná akce proběhne bez reakcí veřejnosti. Lidé mají historickou paměť a některé symboly v nich logicky vyvolávají emoce. Pokud někdo organizuje takto citlivou akci právě v Brně, musí počítat s tím, že to část společnosti bude vnímat jako provokaci, nikoli jako krok ke smíření.

Zvědaví čtenáři a čtenářky: Kdysi jste psal o principu „akce a reakce“. Co tím přesně myslíte?

Bloger – Legendární medvěd: Myslím tím úplně jednoduchou věc. Když někdo udělá krok, který je společensky citlivý a potenciálně rozdělující, nemůže být překvapený následnou reakcí. To není nenávist, ale přirozený společenský mechanismus. Politika má lidi spojovat, ne vědomě otevírat staré rány. Pro pět ran do Špilberku, pokud někdo provokuje, reakce prostě přijde. To platí v našem krásném Brně stejně jako v matičce Praze, Bruselu nebo Mnichově.

Zvědaví čtenáři a čtenářky: Kritizujete i postoj některých politiků? Pokud ano, co jim vytýkáte?

Bloger – Legendární medvěd: Především alibismus. Místo jasného postoje často slyšíme jen neurčitá prohlášení a opatrné lavírování. Politici se bojí říct jasný názor, aby někoho neurazili. Jenže právě takový přístup vede ke zmatku a frustraci veřejnosti. Někdy je potřeba říct otevřeně, že určitý krok není šťastný a společnosti nepomůže. Čest několika výjimkám z posledních dnů, které se alespoň částečně probudily.

Zvědaví čtenáři a čtenářky: Nejste odpůrcem česko-německého dialogu?

Bloger – Legendární medvěd: Vůbec ne. Naopak, dialog považuji za velmi důležitý. Ale musí být veden citlivě a s respektem k historickým zkušenostem obou stran. Nelze ignorovat minulost a tvářit se, že emoce lidí neexistují. Skutečné smíření není o okázalých gestech nebo jednorázových politických akcích, ale o dlouhodobé práci a vzájemném respektu.

V Německu mám dlouhodobě řadu přátel a i někteří z nich úplně nechápou, proč má spolek Sudetendeutsche Landsmannschaft pořádat své zasedání právě v Brně. Jedna známá z Essenu trochu nekorektně žertovala, že příště si snad udělají sjezd rovnou v Argentině.

A pro informační vyváženost dodejme, že většině dnešních Němců je celá tato otázka v zásadě spíše lhostejná. Mají jiné starosti. V samotném Německu dnes mnohem více rezonují témata jako migrace, Palestina nebo Írán.

Zvědaví čtenáři a čtenářky: Často v této souvislosti kritizujete českou opozici. Proč?

Bloger – Legendární medvěd: In medias res – místo uklidnění situace ji část politické scény ještě více vyhrocuje. Ne každé téma potřebuje silná slova a ostrá prohlášení. Někdy je rozumnější méně emocí a více klidu. Politika by měla přinášet rozvahu, ne permanentní konflikty. V dnešní době bohužel často vidíme pravý opak.

Zvědaví čtenáři a čtenářky: Jak by tedy podle vás mělo vypadat skutečné smíření mezi Čechy a Němci?

Bloger – Legendární medvěd: Především přirozeně a bez nátlaku. Smíření se nedá nadiktovat ani zorganizovat během jednoho sjezdu. Vzniká postupně v běžném životě – v pracovních vztazích, mezi lidmi, v kultuře nebo při spolupráci firem a obcí. Výborná je například přeshraniční spolupráce, kdy čeští hasiči nebo záchranáři pomáhají německým občanům a naopak.

Myslím, že Češi i Moravané mohou být sebevědomí, ale zároveň rozumní. Klid a zdravý rozum často dokážou víc než velká gesta a politické divadlo.

Zvědaví čtenáři a čtenářky: Někteří kritici tvrdí, že plánovaný sjezd může být v rozporu s duchem Česko-německé deklarace z roku 1997 a dokonce představovat zásah do svrchovanosti České republiky. Je podle vás taková interpretace oprávněná?

Bloger – Legendární medvěd: Ta otázka je zcela legitimní, i když pro někoho možná nepříjemná. Česko-německá deklarace z roku 1997 byla postavena na vzájemném respektu, citlivém přístupu k historickým otázkám a snaze nezatěžovat současné vztahy symbolickými gesty, která mohou otevírat staré konflikty.

Pokud soukromoprávní subjekt registrovaný v Německu organizuje na území České republiky akci s výrazným politicko-historickým přesahem, navíc za podpory veřejné moci Bavorska a za účasti německých politických představitelů, je zcela namístě vést debatu, zda tím není narušován právě deklarovaný princip vzájemné ohleduplnosti.

Neříkám, že jde automaticky o porušení mezinárodního práva. To by muselo být velmi precizně právně analyzováno. Ale z politického a symbolického hlediska jde podle mého názoru o velmi nešťastný krok.

Nejvyšší ústavní činitelé České republiky by minimálně měli jasně konstatovat, že není standardní, aby soukromé subjekty s oprávněním působit v jednom státě pořádaly obdobné akce na území jiného státu s takto citlivým politickým podtextem.

Ergo kladívko – pokud by navíc šlo o akci fakticky zaštítěnou představiteli zahraniční veřejné moci bez odpovídající komunikace s českými institucemi, bylo by legitimní, aby Česká republika diplomatickou cestou vyjádřila nesouhlas a požádala Spolkovou republiku Německo, aby podobné aktivity v duchu dobrých sousedských vztahů přehodnotila. Svrchovanost České republiky podle článku 1 Ústavy není prázdná fráze, ale základní princip našeho ústavního pořádku.