Článek
Každý máme ve svém okolí člověka, který se po návratu z dovolené nechlubí fotkami hradů, hor ani kostelíků. Místo toho vytáhne účtenku.
Jeden osmašedesátiletý senior z Moravy si udělal výlet na Slovensko. Těšil se na přírodu, památky, pěkné holky, pohostinnost a ceny, které si pamatoval ještě z dob, kdy se za společného státu neplatilo eurem, ale normálně korunami.
Jenže pak přišel okamžik pravdy.
V restauraci si objednal půl kila pečených žeber. Nic exotického. Žádný kaviár, humr ani zlatem posypaný steak. Obyčejná žebra.
Když číšník přinesl účet, málem mu zaskočilo poslední sousto. Za půl kila (!) žeber s chlebem zaplatil v přepočtu zhruba 675 korun.
Důkaz zde:
„To snad není možné! To jsou žebra z mamuta?“ nechal se prý slyšet tak hlasitě, že zpozorněli hosté u vedlejších stolů.
Od té chvíle už neobdivoval slovenskou přírodu ani historická města. Celou zpáteční cestu domů počítal, kolik žeber by za stejnou částku pořídil na zabijačce u známého řezníka na Moravě.
Doma pak slavnostně oznámil rodině svůj definitivní závěr.
„Na Slovensko? Už nikdy! Takovou Ficovu drahotu jsem ještě nezažil!“
Politologové by možná namítli, že cenu žeber neurčuje přímo předseda vlády. Ekonomové by připomněli inflaci, náklady restaurací nebo turistické lokality. Ale zkuste to vysvětlit člověku, který právě zaplatil skoro sedm stovek za skromný oběd.
Pravda je, že podobný šok může člověk zažít dnes skoro kdekoli – v Praze, Brně, Vídni nebo na chorvatském pobřeží. Jedna restaurace je levná, druhá drahá. Někdy platíte za výhled, jindy za polohu, někdy jen za odvahu provozovatele napsat cenu do jídelního lístku.
Jenže lidská paměť funguje zvláštně. Z celého výletu si často nezapamatujeme nejkrásnější hrad ani malebné náměstí. Zato účet z restaurace nám utkví v hlavě na dlouhé roky.
A tak je docela možné, že zatímco slovenské cestovní kanceláře budou lákat na Tatry, termální lázně nebo historická města, jeden moravský senior bude svým známým dál vyprávět jediný příběh.
Ten o půlkilu žeber.
A pokaždé dodá stejnou pointu:
„Byla dobrá. Ale za ty peníze bych doma nakrmil celou rodinu i sousedy.“
Možná je to nakonec největší paradox cestování. Nevracíme se domů s tím, co jsme viděli, ale s tím, co nás nejvíc překvapilo. A někdy stačí obyčejná porce žeber, aby se z turistického výletu stala legenda, kterou bude dotyčný vyprávět ještě na každé rodinné oslavě.
Sečteno - Moravský důchodce přísahá: Na Slovensko už ani na otočku!“
