Článek
Dlouhodobě sleduji vysoce zajímavou soudní kauzu ohledně svobody podnikání, práva na informace a svobody reklamního projevu, kterou můžeme stručně nazvat „Sex.cz“. Viz například můj článek zde v Lidových novinách z roku 2023: „Anastasov to zřejmě odnese za všechny. Nechali se policisté vtáhnout do konkurenčního boje?“ Nyní máme rok 2026 a v kauze došlo k principiálnímu posunu, který si zaslouží hlubší zamyšlení.
Jak by řekl advokát Tomáš Sokol, některé soudní rozsudky jsou důležité nikoliv proto, že se týkají mediálně atraktivního případu, ale proto, že v nich soud nastaví hranici státní moci. Aktuální rozhodnutí Městského soudu v Praze v kauze inzertních webů kolem Sex.cz považuji právě za takový ukázkový případ.
K jádru věci – zmíněný pražský Městský soud došel letos v srpnu k tomuto závěru: V samotném nabízení inzertního prostoru za úplatu k propagaci placených sexuálních služeb nelze spatřovat trestný čin kuplířství.
Nemorální nerovná se protiprávní
A přiznejme si: je to rozsudek, který pravděpodobně bude působit na některé mravokárce skoro až provokativně. Provozovatelé webů, na nichž se nabízely sexuální služby, vydělávali peníze. Tyto peníze pocházely od lidí, kteří se (většinou) živili prostitucí nebo více či méně erotickými masážemi. A přesto podle zmíněného metropolitního soudu nejde automaticky o trestný čin kuplířství.
Přesně tak. Trestní právo totiž v právním demokratickém státě není a nemůže být soutěž o to, kdo dokáže vytvořit nejpřitažlivější morální příběh. Jeho úkolem je rozhodnout, zda konkrétní jednání naplnilo zákonné znaky konkrétního trestného činu.
------------------------------
Psáno modifikovane pro Lidové noviny
