Článek
O cukru, vločkách a pivu
Milé hospodyňky a domácí víly,
všiml jsem si jednoho krásného pravidla, které se jak máslo po pánvi rozlévá každou kuchyní, kde se ozývá cinkot lžiček, mikrovlných troubů a cvrkot varné konvice.
To pravidlo zní: „Čím více cukru, tím lépe.“ A víte co? Ono to platí! Aspoň do jisté míry. A právě o té míře dnes bude řeč.
Ovesné vločky
To je taková ta potravina, která chutná zhruba jako vlažná rozmluva se sousedkou o tom, kolik stálo máslo před deseti lety v Bille. Tudíž — nijak.
Ale jakmile přidáte cukr, stane se zázrak. Vločky se usmějí. Jsou sladké, mazlivé, jako nedělní ráno, kdy vám dítě samo od sebe přinese čaj do postele (a ne jenom rozlitou vodu). Vločky se rozsvítí. Cukr je totiž slunce, co zasvítí do šedivých misek s kaší. A kdo by nechtěl snídani plnou slunce?
A káva?
Káva bez cukru je jako tchyně nebo opoziční poslankyně bez názoru. Možná elegantní, možná černá jako noc, ale cosi jí chybí. Lžička cukru ji promění v přítelkyni, dvě v důvěrnici a tři… inu, tři už možná v podezřele sladkou krásku, která se na vás mile usmívá, ale chystá se vám rozbořit dietu.
Ale — a teď, prosím, pozor, ať vám lžička nevypadne z ruky! — cukr do piva nepatří!
Ano, slyšíte správně, milé ženy vy domácí puťky, ale občas i mírně bojovné.
Víme, že máte dobré úmysly. Chcete svému mužovi či tatínkovi vylepšit večer, sladit mu ho po těžkém dni. Ale vězte: když mu do piva nasypete cukr, neděkuje.
Zírá. A ne proto, že by byl dojat. Zírá, protože právě nastal konec světa. Muž a pivo, to je vztah posvátný. A vy bláhové, mu tam nasypete kostky cukru? On je (ty malé sladké nezbednice) vidí klesat ke dnu jako Titanik a tuší, že jeho večer je v…
Navíc — a teď vás možná překvapím — všeho moc škodí. I cukru. Když ho přidáte málo, chuť vynikne. Když moc, pálí vás žáha a váha.
Cukr je jako milý kompliment: jednou či dvakrát potěší, třikrát polichotí, čtyřikrát už je podezřelý.
Závěrem
Takže, milé „hospodyňkovstvo“ a vůbec vy, co rády zkoušíte nové postmoderní triky z internetových videí:
Cukru se nebojte, ale dávejte ho s mírou. S úsměvem. S nadhledem. A hlavně – do vloček a do kávy.
Do piva ale ne. S ním se snoubí jenom klid, ticho a muž.
A až se příště zeptá, proč mu ta piva chutnají zase normálně, usmějte se a řekněte:
„Protože jsem dnes byla jen sladká, ne přeslazená.“
A to je, přátelé, nejhezčí rada pro každou domácnost.
