Článek
Nájem v Praze totiž nezná slitování, milé čtenářstvo.
„Po zaplacení nájmu jsme si mohli dovolit buď večeři, nebo tramvajenku. Obojí už bylo luxus,“ směje se dnes Matěj.
Mladý pár zpočátku zkoušel všechno možné. Roznášeli letáky, doučovali, seděli na recepcích. Jenže když přišel účet za energie, jejich rozpočet vypadal jako česká fotbalová reprezentace po zápase se silnějším (tedy skoro jakýmkoliv) soupeřem: samá ztráta.
Pak narazili na neobvyklou nabídku.
Starší manželský pár hledal mladou dvojici na diskrétní společenské večery. Nic povinného, žádné divoké večírky, spíš příjemné posezení, večeře, víno, divadlo nebo koncert. A odměna? Taková, že by z ní student zaplatil nájem dřív, než by řekl „ISIC“.
„Řekli jsme si, že jednou to zkusíme. Když se nám to nebude líbit, odejdeme,“ vzpomíná Tereza.
Jenže místo trapného ticha přišlo překvapení.
Karel a Eva, oba čerství důchodci, byli pohodový manželský pár. On býval architektem, ona učitelkou románských jazyků. Místo očekávaných rozpaků se řešilo, kde mají nejlepší svíčkovou, proč je Praha čím dál dražší a jestli se dá přežít první ročník práv bez tří litrů kávy denně.
„Karel měl historek na tři knihy. Když začal vyprávět o socialismu, zapomněli jsme, že jsme přišli kvůli penězům,“ říká Matěj.
Večery se opakovaly jednou i dvakrát za měsíc. Vždycky dobré jídlo, kultura, dlouhé rozhovory a férově domluvená odměna.
Mladí si díky tomu zaplatili nájem, vyrazili do Rakouska, Slovinska i Itálie a ještě něco ušetřili.
„Největší šok? Že jsme od důchodců dostali víc životních rad než od všech vysokoškolských vyučujících dohromady,“ směje se Tereza.
Když oba dostudovali, brigáda skončila stejně nenápadně, jako začala.
Dodnes se ale obě dvojice několikrát do roka sejdou na obědě.
„Karel tvrdí, že jsme byli jeho nejlepší investice. My zase říkáme, že on byl náš nejlevnější finanční poradce. Naučil nás totiž utrácet až poté, co něco vyděláme,“ dodává Matěj.
A ponaučení?
Studentský život někdy píše scénáře, které by nevymyslel ani zkušený scenárista. Jen je dobré nezapomínat, že peníze jsou fajn, ale ještě lepší jsou lidé, kteří vás berou s úctou, humorem a bez předsudků.
A když se dnes někdo Terezy zeptá, jak financovala studium v Praze, jen se usměje:
„Řekněme, že jsme měli brigádu s opravdu zajímavou klientelou. A rozhodně lepší občerstvení než ve školním bufetu.“
------------------------------
