Článek
Debata o eutanazii patří k nejtěžším etickým a právním otázkám současnosti. Existují však závažné argumenty pro její kontrolované povolení. Osobně jsem též pro její povolení. Včera bylo pozdě.
Eutanazie není jednoduché téma. Dotýká se lidské důstojnosti, svobody jednotlivce, lékařské etiky i ochrany zranitelných osob. Zastánci její legalizace upozorňují na situace, kdy člověk čelí nevyléčitelné nemoci a utrpení, které už nechce dále snášet.
Přináším argumenty, které podporují úvahu o právním umožnění eutanazie za přísně stanovených podmínek.
Člověka zdravého, mající funkční rodinu se takové téma asi moc netýká, nicméně pokud je člověk vážně nemocný - nemůže chodit, skoro nevidí, neslyší, nechutná mu jídlo, je opuštěný a dlouhodobě trpí, tak pro něj smrt je vysvobozením. A měl by na ni mít právo. Stejně jako matky mají v ČR (a dalších zemích světa) právo na interrupci, tedy ukončení života nenarozeného děcka.
1. Respekt k lidské důstojnosti a autonomii
Jedním z hlavních argumentů zastánců eutanazie je právo člověka rozhodovat o vlastním životě a jeho závěru. Jestliže je pacient plně svéprávný, informovaný a trpí nevyléčitelnou nemocí, může považovat možnost odmítnout další prodlužování života za součást své osobní autonomie.
Moderní medicína již respektuje právo pacienta odmítnout určitou léčbu, a to i tehdy, pokud její neposkytnutí může vést ke smrti. Zastánci eutanazie se ptají, zda by za mimořádně přísných podmínek neměla existovat také možnost požádat o lékařskou pomoc při ukončení života.
2. Ukončení nesnesitelného utrpení
Druhým argumentem je snaha zabránit dlouhodobému a nesnesitelnému utrpení u pacientů s nevyléčitelným onemocněním.
Paliativní péče dokáže zmírňovat bolest, dušnost, úzkost a další obtíže. Ne vždy však vede k tomu, že pacient vnímá své utrpení jako přijatelné. Někteří zastánci legalizace proto argumentují, že v přesně vymezených případech by měl člověk mít možnost požádat o ukončení života, pokud dostupná péče nedokáže jeho utrpení dostatečně zmírnit.
Tento argument zároveň vyžaduje důkladné posouzení toho, zda byly skutečně vyčerpány dostupné možnosti paliativní péče.
3. Rovnost a svoboda rozhodování
Další argument se týká rovnosti mezi pacienty. Někteří lidé mohou v závěru života odmítnout život prodlužující léčbu, jiní mohou chtít využít postupy, které jsou v jejich zemi zákonem povolené, například asistované umírání.
Zastánci legalizace tvrdí, že stát by měl posuzovat především skutečný stav pacienta, jeho svobodnou vůli a splnění zákonných podmínek. Neměl by vytvářet pravidla, která bez dostatečného odůvodnění zvýhodňují jednu skupinu pacientů před jinou.
Současně je třeba rozlišovat eutanazii, při níž život ukončuje zdravotník, a asistované sebeusmrcení, při němž pacient provede rozhodující úkon sám. Právní úprava těchto postupů se v jednotlivých zemích liší.
Závěr: Otázka, kterou nelze odbýt jednoduchým zákazem
Debata o eutanazii není pouze střetem zastánců a odpůrců práva na život. Je také diskusí o tom, jak má právní řád reagovat na krajní situace, v nichž se střetává ochrana života, lidská důstojnost, autonomie pacienta a povinnost chránit zranitelné osoby.
Argumenty pro legalizaci zasluhují seriózní projednání. Stejně tak je nutné brát vážně obavy z nátlaku na seniory, osoby se zdravotním postižením, pacienty v psychické krizi nebo lidi, kteří nemají dostatečný přístup ke kvalitní paliativní péči.
O případném povolení eutanazie by proto měla rozhodovat věcná odborná a veřejná debata, opřená o medicínské poznatky, etické úvahy a promyšlené právní záruky.
Nicméně by se neměla zametat pod koberec s lakonickým - že to je vražda. To je strašný rétorický faul.
