Článek
Čeština má pro stav silné opilosti spoustu barevných výrazů — od poetického „mít upito“ přes lidové „být na plech“ až po výživné „být na šrot“.
A právě poslední z nich má kořeny mnohem zajímavější, než by člověk čekal. S kovovým odpadem totiž nemá vůbec nic společného!
Za tímto výrazem stojí česko-rakouský lázeňský průkopník Johann Schroth, který v první polovině 19. století proslul svým neortodoxním léčitelským přístupem.
V lázních Dolní Lipová na Jesenicku totiž od roku 1830 ordinoval svým pacientům nejen studené zábaly, které se tehdy staly základem takzvané „vodoléčby“, ale také — světe div se — pravidelné a vydatné dávky alkoholu.
Schrothův léčebný plán připomínal spíš přípravu na silvestrovský večírek než seriózní lázeňský pobyt. Pacienti po dobu šesti týdnů střídavě hladověli a doslova se opíjeli pod lékařským dohledem. Podle tehdejších teorií měl alkohol v kombinaci se zábaly „očistit tělo od škodlivin“, zlepšit prokrvení a pomoci při léčbě revmatických onemocnění, bolestí kloubů i celkové slabosti.
Jestli metoda skutečně fungovala, nebo pacienti po šesti týdnech prostě jen zapomněli, proč sem vůbec přijeli, zůstává otázkou. Jisté je, že Schrothova sláva se rozšířila po celé habsburské monarchii a lázně v Lipové se staly populární destinací pro bohaté i nemocné.
Ergo kladívko, s tím potom přišel i lidový výraz „být na Schrotha“ — tedy v alkoholovém opojení. Časem se „Schroth“ zjednodušil na „šrot“ a dnes už málokdo tuší, že při vyslovení věty „včera jsem byl na šrot“ vlastně vzdává hold historické lázeňské proceduře.
Tak až příště uslyšíte někoho stěžovat si na těžké ráno po (nejen velikonočním) tahu, zkuste mu s úsměvem říct, že to je vlastně jen moderní varianta staré dobré Schrothovy kúry.
Na zdraví!
Prameny:
https://strednicechy.rozhlas.cz/pacienti-prosluleho-lecitele-v-laznich-lipove-byvali-v-pocatcich-lazenske-lecby-8270610
https://www.positivje.cz/l/johann-schroth-dal-cesku-rceni-byt-na-srot/
https://jaktajedle.cz/jeseniky-aneb-o-dovolene-na-srot/
