Článek
Stádovitost, co to vlastně je? Prostě chovám se jako stádo. Snažím se přizpůsobit za každou cenu, bez ohledu na to, že se třeba zadlužím.
Už i malé děti ve školách sledují, co má kdo na sobě a má-li jeho oblečení patřičnou vhodnou a nositelnou značku. Kdo ho nemá, má být vyobcován z kolektivu? Je neznačkový.
Domů rodičům přicházejí nešťastné děti, které prosí o nákup oné značky, byť je to nad finanční možnosti rodiny. Dokonce se sleduje i značka na teplácích, které se nosí jako běžné oblečení. Jojo, kde jsou ty časy, kdy tepláky byly oblečením „na ven“, aby se člověk nemusel ohlížet na to, že si někde venku sedne a třeba se i umaže. Dnes je to móda, chodit v teplácích i v běžném životě. Ovšem „značkových“.
Musím se smát, jak se vše v životě vlastně opakuje.
Sonda do minulosti
Když jsme chodili do školy my, samozřejmě se také hledělo na to, co má kdo na sobě. Za našich časů, když měl někdo něco tzv. ze Západu, to už byl prostě borec. Třeba měl někoho příbuzného za hranicemi tehdy tzv. ošklivého Západu a ten mu oblečení poslal nebo si mohl opatřit bony – speciální poukázky do Tuzexu /obchod, kde se dalo i za socialismu koupit západní zboží/ a tam nakoupil. Pak chvíli machroval a…a nic. Prostě zase zapadl mezi ostatní a nevzpomínám si, že by někdo řešil situaci, kdy by si musel koupit tutéž věc. Asi jsme měli více sebevědomí. A z domova jsme věděli, že si něco dovolit koupit můžeme a něco už prostě ne. Dál jsme to už neřešili a žili si svůj život.
A ten spolužák, co měl tedy to skvělé značkové oblečení také dělal biatlon. Jednoho dne na hodině biologie jsme měřili obsah plic. To tak foukáte do takové trubičky a přístroj vám naměří obsah plic. A tento značkově oblečený sportovec tehdy prohrál. Chodila jsem do hudební školy na příčnou flétnu. A to máte plíce opravdu vycvičené. Vyhrála jsem skoro o jeden litr. Prostě měla jsem vyšší obsah plic, než značkově oblečený spolužák sportovec. Nebyl rád, že jsem ho porazila. Ale uznal, že v tomhle jsem lepší.
Vraťme se do současnosti
Než si brát půjčku a zadlužit se jen kvůli tomu, aby moje dítě mělo na sobě tu správnou značku tepláků, bot a v ruce ten správný značkový mobil, posilme sebevědomí svých dětí. Naučme je chápat, že všechno není jen o značkách a chtít zapadnout do stáda, to není to pravé. Třeba vaše dítě vyniká v matematice a ten značkový spolužák by ocenil, že mu pomůže s výpočty. Nebo je vaše dítě skvělý sportovec a dosahuje výsledky i v neznačkovém oblečení. Posilte jeho sebevědomí a celý problém „kdo má co na sobě“ bude pryč.
Naučte své děti, že všichni nemají stejné podmínky z domova. Někteří rodiče dělají zodpovědně svoji práci a nemají za ni tak vysoké příjmy jako jiní rodiče. A to přeci neznamená, že tím jsou o něco horší, protože jsou tzv. neznačkoví.
A ve školách je nutné zahájit diskuzi v kolektivech tříd o tom, co kdo umí, v čem je dobrý a jak může druhým prospět. A ne jen v čem je oblečený a jaký má mobil. Nějak se zapomnělo, co je v životě důležité.
Rodiče pak přestanou pořádat honbu za značkami a vyjdou si s dětmi třeba na obyčejnou procházku a budou si s nimi povídat o tom, co je a není v životě důležité. A hlavně, proč NEBÝT stádovitý.
