Článek
Taky to říkáte? Dobře už bylo. A zajímá vás co dál nebo už jen tak přežíváte a očekáváte jen to nejhorší?
Proč se někteří lidé schovávají za tuto frázi: Dobře už bylo.
Už od život asi nic nechtějí a neočekávají a tak nějak to tady vydrží. Kdyby to nepříjemné, co nám život přináší zařídili ti druzí. Nějací ONI.
To už říkávala moje babička: ONI přece musí vědět, že my tady něco potřebujeme zařídit. A my jsme s vždycky ptali, kdo že jsou TI ONI. Nevěděla. Ani my to nevěděli a spoléhali jsme vždy jen na sebe a vlastní schopnosti. Když se něco nepovedlo, tak to se přece stává. Zkusíme to jinak. Když se něco povedlo, měli jsme radost a zase jsme se posunuli v životě dál a zažili úspěch.
Samozřejmě jsme potkávali i věčné stěžovatele: “ Ach jo, to mě se nikdy nepodaří," Sice to ještě nezkusili, ale rozhodně vědí, že to nepůjde. A to jsou přesně ti lidé, pro které už dobře bylo a na další dny svého života už zřejmě rezignovali. Také je jim jedno, jak se bude žít těm ostatním. Zůstanou zalezlí ve své ulitě a nikdo jim nic nedá, nikdo se o ně nestará a nezajímá, žije se jim špatně a prostě lepší už to nebude. Vždyť dobře už bylo, tak co.
A když pak dojde k nějaké změně ve společnosti, tak pokud je dobrá, to tito „ulitnatci“ vykřikují do světa, že to oni přece říkali a vidíte, měli pravdu. Běda ovšem, když společenská změna nebude příjemná a budou se muset nějak ke všemu postavit. To zase spustí svoje stavidla stěžování a nadávek. Nic nebude správně. „To jsme přece říkali.“
Nechcete patřit mezi věčné stěžovatele zalezlé v ulitách svého žití?
Dejte svůj názor najevo a jděte se za svým. Určitě nebudete sami.
