Článek
Vít Rakušan hájí zvýšení platů politiků, prezident Pavel hájí plat pro svou manželku, odbory hájí a bojují za navýšení mezd a platů zaměstnanců napříč odbory a státní dluh sténá…
Platy a náhrady politiků nejsou vysoké, my obyčejní na ně nedosáhneme. Očekáváme-li však, že někdo se dobrovolně přihlásí a bude se snažit vést naši zemi, musíme předpokládat, že k tomu potřebuje finančně zabezpečit. Pokud si někdo myslí, že lze vykonávat funkci politika nebo senátora s průměrnou mzdou, nepochopil vůbec fungování demokratického státu.
Voliči očekávají, že politik, kterého si volí, bude bezúhonný, bude hájit zájmy svých voličů, bude jim k dispozici (to dokonce musí, je to zákonem daný fakt – proto ony kanceláře a sekretářky), nebude se povyšovat a nebude nikoho ponižovat, nebude brát úplatky, bude čelit výzvám každý den, bude se neustále učit, bude se vyjadřovat ke všem přijímaným zákonům a vyhláškám a alespoň trochu jim rozumět. Bude tam, kde jej bude třeba. Tak v tomto případě potřebuje adekvátní plat a náhrady. Bez nich to totiž prostě nejde. Nejen, že je na něj vyvíjen tlak ohledně oblékání a vystupování, což každý nemá dáno shůry, ale prostě je nezbytné, aby určité věci zvládnul v čase méně než krátkém a k tomu peníze potřebuje. Jestli je někdo přesvědčen, že má peněz mnoho, může v naší demokratické zemi zkusit své štěstí a také kandidovat a nechat se zvolit. Pak si můžeme dlouze povídat o tom, zda plat poslanců je adekvátní nebo ne.
Trochu obdobné je to s manželkou prezidenta. Debatovat o částce 95 tis. Kč mi přijde úsměvné a to i s vědomím, že nemám ani průměrnou mzdu. Já jako občan očekávám, že kdekoli se manželka prezidenta objeví, bude reprezentativně oblečena, bude důstojně vystupovat. Očekávám, že se zapojí do charitativních záležitostí naší země a třeba i najde někde něco, co je třeba podporovat a na co se nemyslí. Očekávám, že bude naší zemi sloužit, i když jen jako první dáma. A protože to jako občan očekávám, myslím si, že by na tyto aktivity měla mít dostatečný příjem. Pokud jí něco zbyde, může finanční prostředky použít ve prospěch této země.
Obecně se hodně hovoří o tom, jak jsme všichni podhodnoceni, jak nemáme adekvátní platy a mzdy, jak se nám špatně žije. Možná teď pobouřím veřejnost širokou i dalekou, ale nesdílím stejný názor. Většina má kde bydlet, většina má co jíst, možná většina nemá na značkové oblečení, drahé dovolené, drahá auta a kola. Ale to jsme neměli nikdy. Demokracie nepřináší všechno všem. Demokracie je o svobodě. Můžeme se vyjadřovat, můžeme podnikat, můžeme být zaměstnáni, můžeme studovat, můžeme bydlet v nájemním bytě nebo u rodičů, můžeme si koupit byt nebo auto. Můžeme jezdit na dovolenou nebo jen na prodloužený víkend. Můžeme jezdit nakupovat na Slovensko, do Polska nebo do Německa. MŮŽEME. Neexistuje žádné zřízení, které by umožňovalo všem lidem dobré vůle dopřát vše, nač si jen pomyslí. Nezbylo by na rozvoj země a zadupalo by to všechny naše sny.
Naše společnost je na hraně. Snažíme se urvat vše, nač si jen pomyslíme. Nenecháváme prostor na sny. Nejsme důslední, ohleduplní, morálně stabilní. Chybí nám čest a pokora. Jsme závistiví i v situaci, kdy to vůbec není vhodné. Naše země nám nabízí příliš a to je důvodem oné nespokojenosti. V dobách, kdy jsme měli málo nebo ještě méně, jsme byli mnohem šťastnější. MŮŽEME VŠE, ALE NESMÍME ZA KAŽDOU CENU CHTÍT.
