Článek
- Eugenie (1874-1962) používala umělecké jméno Mäda a po absolvování herectví na vídeňské konzervatoři hostovala v roce 1893 v Olomouci. Tehdy se po překvapivé žádosti o ruku rozhodla mezi kariérou ve vídeňském Burgtheatru a přivdáním se do zámožné rodiny. Starobylý rod Primavesi pocházel z Itálie a jedna z jeho větví se koncem 18. století usadila na střední Moravě. Značnou část svého majetku získala především díky úspěšnému podnikání v oboru cukrovarnictví.
Otto Primavesi (1868-1926) byl nejen podnikatelem, ale rovněž poslancem Moravského zemského sněmu. Jako muž velkého světa vedl s manželkou nákladný život. V centru Olomouce si manželé nechali postavit vilu, dodnes známou jako Vila Primavesi.
V Olomouci se manželům narodily čtyři děti: Otto ml., Leokadie zvaná Lola, Eugenie ml. zvaná stejně jako její matka Mäda (ta je nejznámější) a Mellita Rita.
Manželé Primavesi byli také mecenáši a sběratelé umění. Vlastnili sbírku obrazů a podporovali známé vídeňské umělce, pro něž pořádali opulentní kostýmované večírky. K nejznámějším patřili Gustav Klimt, Anton Hanak, Koloman Moser a Josef Hoffmann.
Poblíž centra Olomouce na hradební zdi s výhledem do parku pod hradbami stojí vila Primavesi, nevelká, zato bohatě členitá stavba. Rodina Primavesi žila po pět generací v měšťanských domech na Dolním náměstí a provozovala zde malou banku, postupně se vypracovala na počátku 20. století na z nejznámějších na Moravě.
Žili uměním a měli úzké kontakty ve Vídni, a tak si nechali postavit rezidenci v tehdy oblíbeném secesním slohu. Architektonický návrh vytvořili rodinní přátelé, tehdy již proslulí architekti Franz, svobodný pán von Krausse, a jeho společník Josef Tölk, ti zkombinovali secesi s tehdejší modernou, výsledkem byla členěná stavba vily s vysokou mansardovou střechou. Objekt obsahoval množství arkýřů a věžiček s malou terasovou zahradou na hradbách.
Unikátní mozaiky bohatě zdobící vstup do vily navrhl Anton Hanak, jejich realizace se jak je vidět úspěšně ujala celá rodina Primavesi.
Příjemný vstup z ulice je ozdobený barevnou mozaikou, do domu nás zvou její stavitelé Eugenie a Otto Primavesi.
Již před rokem 1989 existovaly plány na rekonstrukci vily, po roce 1989 byla vila navrácená Olze Dvořáčkové, dceři posledního vlastníka doktora Pospíšila, ve velmi zanedbaném stavu. První pokus o její záchranu a rekonstrukci na podnikatelský klub firmou Primavia zkrachoval, vila zůstala nezabezpečena bez oken, dveří a všech historicky cenných děl.
Tehdy začala na vlastní náklady v roce 1996 vilu opravovat Pavla Honzíková, dcera majitelky a vnučka doktora Pospíšila. Na opravy vily v havarijním stavu dostala státní dotaci 250 tisíc korun. Po letech byla nalezena mnohá umělecká díla, vila se probouzela do nového života. Historicky cenné přízemí je přístupné veřejnosti, konají se zde komentované prohlídky. Tyto prostory si lze pronajmout pro pořádání soukromých akcí, recepcí nebo svatby. Součástí historické části je i zážitkový pokoj v secesním stylu přelomu 19. a 20. století (bývalá karanténa) v přízemí.
V části dvoupatrového suterénu můžete v současnosti ze zahrady vstoupit a posedět ve stylové kavárně KAFEC.
Z terasy zahrady obklopující vilu si můžete vychutnat pohled do parku pod hradbami.
Po vzniku Československa rodina Primavesi postupně prodala své majetky na Moravě a přesídlila do Vídně. V roce 1923 prodali vilu v Olomouci Akciové rafinerii rolnických cukrovarů v Přerově. Vlastníkem vily se roku 1926 stal MUDr. František Koutný z Litovle a vybudoval zde soukromé sanatorium. Provedl výraznější přestavbu vily, byla také odstraněna většina Hanakových prací, několik jich odkoupila rodina Ottahalových a umístila je na svém zámku v Náměšti na Hané (socha Ponocného z průčelí vily na fotografii), socha Živá voda dnes zdobí rodinný hrob Ottahalových na Ústředním hřbitově v Olomouci. V přízemí tehdy žila rodina doktora Koutného, další patro sloužilo provozu sanatoria s dvěma přistavěnými operačními sály s velkými okny.
Pohled na sousední raně barokní kostel sv. Michala, jehož trojice kopulí je jednou z výrazných dominant Olomouce, zde se konala velkolepá svatba Otty a Eugenie Primavesi v roce 1894.
Chrám vznikl přestavbou původního raně gotického kostela, vysvěcen byl zřejmě už roku 1251. Z původní stavby se dochovala část obvodového zdiva a klenba v závěru presbytáře. Přestavba kostela do současné podoby podle návrhu G. P. Tencally byla dokončena v roce 1686.
Na fotografii jsou vstupní dveře do haly v přízemí s vitrážemi. Nábytek z pokoje paní v přízemí byl přemístěn v 60. letech na zámek Úsov, odtud byla část odvezena na neznámé místo, zbytek byl nalezen ve Vlastivědném muzeu Olomouc v katastrofálním stavu. Vybavení černého pokoje pána taktéž v přízemí, později pokoj MUDr. Roberta Pospíšila, během hospodaření OÚNZ zmizelo neznámo kam. Část vybavení jídelny byla vystavena v muzeu v Olomouci.
Okno v předsíni ladí s vitrážemi vstupních dveří do haly. Paní majitelka postupně s velkým úsilím obnovuje krásu své vily.
V podkroví byly vybudovány malometrážní byty s krásným výhledem do parku, v prvním patře jsou dnes kancelářské a reprezentační prostory pro firmy. Přízemí, nejcennější část domu, bylo postupně zrekonstruováno do původní podoby. Za finanční podpory Olomouckého kraje bylo v roce 2011 restaurátorem Václavem Malým zrestaurováno dřevěné schodiště s ochozem v hale vily, kterou do té doby zdobil pouze secesní lustr opravený v roce 2002.
Interiéru vily vévodí rozlehlá centrální hala sahající od přízemí do prvního podlaží s obrovským vitrážovým oknem podle dřevorytiny Olomouce z roku 1706. Nad ním je pro srovnání vložená pomocí AI černobílá fotografie stavu haly před rekonstrukcí v 90. letech 20. století. Dubové vyřezávané schodiště s ochozem umožňovalo přístup do dětských pokojů, pokoje chůvy a ložnice, dnes jsou zde byty a kanceláře.
V podkroví žilo služebnictvo a hosté, do něj vedl oddělený vchod ve věži s kamenným schodištěm. Z haly se křídlovými prosklenými dveřmi vstupovalo na verandu s výhledem do zahrady a parku pod hradbami.
Zákoutí v hale v přízemí s posezením s vitrážovým oknem svého času sloužilo jako čekárna jedné z lékařských ordinací.
V době adventní nás vila přivítala vánoční výzdobou s prvky z doby jejího vzniku
Vila byla postavená v dobovém secesním slohu, čemuž odpovídal a odpovídá též interiér, zde dobové osvětlení
V přízemí se nachází velká a bohatě dřevem obkládaná rovněž secesní jídelna s přilehlou zimní zahradou. Manželé Primavesi podporovali umění a také do něj investovali značné finanční prostředky. Na výzdobě interiérů se tak podíleli tehdejší přední umělci včetně rodinného přítele Antona Hanaka, ten navrhl obložení zdejší jídelny, měděnou kašnu Živá voda, sochu ponocného ve výklenku fasády domu a další díla. Na výzdobě vily se také podíleli výtvarník a architekt Josef Hoffmann a malíř Gustav Klimt, vilu zdobilo 17 jeho obrazů.
V jídelně je výklenek se stolem pro děti a dalším barevným vitrážovým oknem.
V roce 2012 pokračovalo restaurování původních částí a vybavení vily, restaurátor Malý tehdy provedl restaurování kazetového stropu v jídelně, tedy panelů jejího původního obložení, také vytvořil repliky ztracených částí včetně umístění tapet kolem místnosti, v ní před rokem 1989 byla tělocvična s množstvím žebřin.
Architektka Jarmila Zahradníková z blízkého Uničova navrhla v jídelně secesní tepané měděné lustry včetně všech 14 stropních lampiček, jejichž realizace se v roce 2015 ujal pasíř pan Strakoš. Architektka použila ve výzdobě osvětlení motivy na krytu topení v jídelně.
Na původním jídelním stole s bohatými intarziemi jsou rozložené fotografie venkovského sídla rodiny Primavesi v Koutech nad Desnou, které v roce 1922 vyhořelo.
Rodina se stýkala s uměleckou smetánkou, tu zvala i na své letní sídlo v Koutech nad Desnou v Jeseníkách. Ani zde se nešetřilo. Projekt svěřili věhlasnému architektu Josefu Hoffmannovi a unikátní zařízení pocházelo z proslulých Wiener Werkstätte. Tyto vídeňské uměleckořemeslné dílny založil Josef Hoffmann a Koloman Moser, sdružovali se tu významní vídeňští umělci té doby. Když dílnám hrozil konkurs, Otto Primavesi se stal v roce 1913 jejich hlavním akcionářem, jeho zásluhou se podařilo pohromu načas odvrátit.
V bývalém pokoji Otty Primavesi v přízemí visí na zdi reprodukce obrazu Gustava Klimta Kolébka. Za stolem stojí vyřezávaná socha Gustava Klimta s kočkou, těch prý kromě dam míval v ateliéru vždy několik.
Také okenní truhlíky na květiny byly zdobené krásnými mozaikami.
V roce 2011 byly opraveny dřevěné podlahy v pokojích pána a paní, v letech 2016 a 2017 Malý pokračoval v restaurování a umísťování nábytku z pokoje paní do současného stavu.
Veškerý nynější mobiliář z přízemí odvezený odtud v 60. letech minulého století byl předmětem šestiletého soudního sporu majitelky s Vlastivědným muzeem Olomouc a Muzeem umění Olomouc, obě instituce odmítaly zdevastované zařízení do vily vrátit. Po jejich navrácení mohlo začít jejich znovuzrození.
Na fotografii je pokoj Eugenie Primavesi s původním nábytkem. Gustav Klimt tehdy dostává od rodiny dvě skvělé zakázky, nejdříve portrétuje mladou Mädu, což je jediný Klimtův portrét dítěte. Obraz dokončil v roce 1912, kdy bylo Mädě devět let. Tento obraz nesmírné ceny rodina Primavesi prodala už v roce 1930. Dnes je v majetku Metropolitního muzea umění v New Yorku, to jej zakoupilo v roce 1964.
Osud dcery Mädy (1903 – 2000) byl zajímavý. Ta se stala pěstounkou v mateřské škole a později učila postižené děti. Za 2. světové války odjela jako sestra Červeného kříže přímo na frontu. Po otřesných válečných zážitcích opustila Evropu a usadila se v New Yorku, kde pracovala jako domácí učitelka. Nikdy se neprovdala a neměla děti. Ze skromného dědictví po matce v Kanadě založila malou nemocnici pro děti a později dětskou vesničku Primavesi pro opuštěné, zneužívané a týrané děti. Jednoho chlapečka si později adoptovala.
Na stěně je umístěná kopie obrazu Gustava Klimta Polibek. V roce 1913 si Eugenie objednala u Klimta také portrét svůj jako dárek pro manžela k Vánocům, viz úvodní fotku článku. Jenže Gustav Klimt se už tradičně dostal do časového skluzu. Nakonec obraz přece jen dokončil, na poslední chvíli jej zabalený v bedně poslat vlakem do Olomouce. Postaral se tak o dokonalé vánoční překvapení. Obraz byl dlouhou dobu považován za ztracený během druhé světové války, později bylo zjištěno, že jej Mäda mladší prodala v roce 1987 neznámému soukromému majiteli, takže veřejnosti není volně přístupný.
Nad psacím stolem v dalším rohu místnosti visí reprodukce obrazu Gustava Klimta Adele Bloch-Bauer z roku 1907, také zvaný Dáma ve zlatém. O zejména válečném osudu rodiny Bloch -Bauer a přímo tohoto obrazu bylo natočeno stejnojmenné životopisné drama z roku 2015, to vzniklo v koprodukci Spojených států amerických, Spojeného království, Německa a Rakouska s Helen Mirren v hlavní roli. Obraz je dnes v majetku Neue Galerie v New Yorku.
Tato galerie na Páté Avenue se zaměřuje na německé a rakouské výtvarné umění počátku 20. století. Neobarokní dům si nechal v roce 1914 postavit průmyslník William Starr Miller II (1856–1935) jako městský dům. Neue Galerie New York založili dva přátelé, obchodník s uměním a kurátor Serge Sabarský (1912–1996) a podnikatel, filantrop a sběratel umění Ronald Lauder, ti v roce 1994 zakoupili tento dům, který v minulosti také vlastnila Grace Wilson Vanderbilt (1870–1953), vdova po Corneliu Vanderbiltovi III (1873–1942). Po Sabarského smrti v roce 1996 Lauder začlenil do vznikajícího muzea svou soukromou sbírku nedozírné hodnoty, před tímto prestižním muzeem je neustále řada zájemců čekajících na vstup
Po citlivé rekonstrukci bylo muzeum otevřeno v roce 2001. První patro je věnováno rakouskému umění počátku 20. století zastoupenému díly Gustava Klimta, hale se schodištěm vévodí obraz Adele Bloch-Bauer, dále Egona Schieleho a Oskara Kokoschky. Druhé patro se zaměřuje na německé umění téže epochy, především na expresionismus, mezi autory je zastoupen Paul Klee, Otto Dix, Vasilij Kandinskij a další. Je zde nejen výtvarné umění, také fotografie, designové objekty a dekorativní umění z Německa a Rakouska mezi lety 1890 až 1940, také hnutí Bauhaus, díla Josefa Hoffmanna, Kolomana Mosera a dalších.
Secesní nárožní monumentální palác v Šumperku, dnes Základní umělecká škola, navrhli pro podnikatelskou rodinu Primavesi renomovaní vídeňští architekti Antonín a Josef Drexlerovi, ti mimo jiné v Šumperku realizovali stavbu německého gymnázia, dnes Obchodní akademie. Na pravé straně domu je patrová přístavba dřevěné verandové zimní zahrady na štíhlých litinových sloupech, v zahradě stojí zděný zahradní altán. V Koutech nad Desnou se nacházel areál majestátního letního sídla Primavesi, dnes stojí na základech hlavní budovy nově zrekonstruovaný hotel.
Tento bohužel zanedbaný hrob rodiny Primavesi se nachází na šumperském hřbitově.
Zdroje:
Výklad průvodkyně během prohlídky vily
https://www.neuegalerie.org/
https://www.vilaprimavesi.cz/?utm_source=search.seznam.cz&utm_medium=ppd&utm_content=hledani&utm_term=vila%20primavesi&utm_campaign=firmy.cz-13599265
