Článek
Jupíííí! Česká zdravotnická realita má další slavnostní moment: memorandum o strategickém partnerství. Ministerstvo zdravotnictví a lékařská odborná organizace si podepsaly, že spolu budou… spolupracovat. Pravidelně. Systematicky. Strategicky. Odborně. A hlavně včas. Aby všechna opatření vycházela z „aktuálních poznatků a praxe“. (Uff. Konečně.)
Je to ten typ sdělení, který zní tak hezky, až člověk skoro znejistí, jestli nemá náhodou mít radost. Dialog. Expertní podpora. Koordinace. Platformy. Pracovní skupiny. Konzultace napříč obory. Zdravotnictví budoucnosti – už jen přidat pár fotek podání ruky a vypadá to, že jsme právě objevili recept na kvalitu!
Jenže tady se nabízí jedna drobná, nerušivá otázka: kdo všechno je v tomhle příběhu ona tajuplná odborná veřejnost?
Protože v překladu do češtiny to memorandum říká ještě něco jiného: stát si nastavuje VIP linku s lékařskými strukturami, přes kterou se budou ladit koncepce, strategie a opatření. A mezi tématy, která mají být řešena, je i koncepce péče o matku a dítě…
A tady už by měl každý, kdo někdy viděl šestinedělí zblízka, zbystřit.
Porodní péče není jen medicínská disciplína. Je to komplexní, multioborová oblast, ve které zásadní část práce stojí mimo lékařský výkon – na porodní asistenci, její kontinuitě, na prevenci, edukaci, psychické podpoře, fyzioterapii, komunitní péči. Zkrátka na tom, co se v tiskovkách obvykle schová do neurčité formulace „návazná péče“.
Takže si to pojďme shrnout: když se bude tvořit koncepce porodní péče v rámci „strategického partnerství“, kde budou ženy - uživatelky péče? Kde budou porodní asistentky? Kde budou fyzioterapeutky a fyzioterapeuti, kteří pracují s následky porodních poranění, diastáz, bolestí pánevního dna? Kde budou psycholožky, které řeší poporodní úzkosti, trauma a deprese? Kde budou zdravotní sestry a bratři, kteří systém drží v praxi každý den?
Pomiňme, že existuje hotový odborný a mezinárodními kapacitami podpořený materiál pro obrodu porodní péče v ČR - Strategie rozvoje respektující péče - a že tedy vůbec nepotřebujeme nějakou „koncepci péče o matku a dítě“ začít sepisovat..
Navíc, bude-li ta koncepce péče o matku a dítě znovu psaná v lékařských kruzích, dostaneme jen další kapitolu v nekonečném českém seriálu: Doktor středem péče - návrat ke kořenům. Ozvěna starých časů… a to v době, kdy svět mluví o value-based zdravotnictví a patient-centred péči??
A pozor - nejde o žádnou válku profesí. Jde o něco mnohem prozaičtějšího: moderní zdravotnictví je totiž týmová hra. Kvalita péče není produkt jedné profese, ale koordinace systému. Pokud si stát nastaví „systematický dialog“ jen s jedním pilířem, logicky bude stavět koncepce tak, aby seděly především tomu pilíři – bez ohledu na to, jak to dopadá na ženy, rodiny a každodenní praxi.
Memoranda nejsou problém. Problém je, když jsou selektivní.
Pokud tohle partnerství má být skutečně „napříč obory“, pak je na čase udělat další krok: vytvořit stejně vážně míněný rámec spolupráce i s odbornými organizacemi nelékařských profesí - a přizvat ke stolu i ty, kdo jsou v té porodní péči nejvíc aktérkami: ŽENY.
Protože jestli má být cílem kvalita a udržitelný rozvoj, pak nestačí pravidelný dialog státu s lékařskými strukturami. Nestačí ani hezké formulace o „odborné veřejnosti“. Nestačí PR podání ruky.
Stačí jediné měřítko: bude se o porodní péči rozhodovat s ženami a s týmy, které ji reálně poskytují?
Nebo zase jen o nich bez nich?
