Článek
Herečka Uršula Kluková má dvě tváře. Jednu zná celý národ z televizních obrazovek, kde už desítky let rozdává svůj svérázný humor. Tu druhou si ale nechává spíš pro sebe – je tichá, klidná a obrací se k minulosti a vzpomínkám. A právě tuhle svou druhou polohu ukrývá v Broumově, malebném městě na severu Čech, kde vlastní dům, který zná její jméno lépe než leckterý scénář. Do domu se přistěhovala už jako malá dívka, které bylo šest. Tehdy ještě netušila, že se sem bude celý život vracet – nejdřív jako dcera, později jako majitelka.
Po smrti rodičů se rozhodla, že dům odkoupí, i když to nebylo jednoduché ani levné. Nešlo ale o sentiment. Byl to krok, jak zachovat rodinnou historii, která jí připadala příliš cenná na to, aby se rozplynula. Nemovitost, kterou vlastní, není ledajaká. Postavená byla už v 15. století, dlouho sloužila jako hospoda a prošla rukama nejrůznějších majitelů. Během války patřila ženě, která sympatizovala s nacistickým režimem, a když se sem Kluková po letech vrátila, našla na půdě staré nacistické prapory. Ty časy jsou pryč – dnes v těch samých místnostech vykládá karty, pije kávu s přítelkyněmi a na stole místo vlajek leží koláč.
Dům, který má pravidla
Dnes už sice přemýšlí o prodeji, ale má jednu jasnou podmínku: nový majitel nesmí dům přestavět. Nechce, aby z něj někdo udělal moderní apartmán nebo komerční ubytování. Věří, že místa jako tohle si zaslouží pokračovat – se svými nerovnými podlahami, kamenným sklepením a historií vepsanou do omítky. Z domu si nechává alespoň svůj vlastní byt. Alespoň kousek toho, co budovala třicet let. Tohle místo pro ni totiž není o luxusu, ale o pocitu, že někam patří. A že když otevře dveře, dýchne na ni něco, co v žádném pražském bytě nenajde.
Jedním z jejích nejoblíbenějších projektů je tzv. dámský klub – místnost, kde se pravidelně schází s kamarádkami. Není to žádné formální posezení. Prostě káva, stůl, starý nábytek, trocha cukru a hodně smíchu. Místo, kde se řeší všechno od politiky po bolavá kolena. A právě v těchto chvílích si Kluková uvědomuje, jak moc je tohle všechno k nezaplacení. Broumov pro ni není jen kulisa z pohádky. Je to kraj, kde tráví celé týdny i měsíce. Tady zpomaluje, tady odpočívá. Kousek od města je ranč, kam chodí za klidem – a za koněm, který dostal jméno po ní. Uršulka. Malý detail, který ale říká hodně. O vztahu k přírodě, ke zvířatům, k místu.
I když je rozhodnutá nemovitost prodat, pořád o ní mluví jako o svém domově. V jídelně, která dřív bývala hospodou, sedává u stolu, na kterém už jedli lidé před stovkami let. V místnosti, kde vykládá přátelům karty, je slyšet tikot starých hodin. Každý kout má svůj příběh – a právě ten nechce, aby zmizel. Uršula Kluková není typ, který by se s minulostí snadno loučil. A ani teď to nehodlá udělat úplně. Broumov bude vždy její. A její dům? Možná už nebude patřit do katastru jejího jména, ale v hlavě a v srdci jí zůstane napořád.
Zdroje: ahaonline.cz, tvguru.cz, super.cz
