Článek
A pak jsem potkala muže, který mi tuhle jistotu vzal… a zároveň mi otevřel úplně nový svět.
Seznámili jsme se na večírku. Upřímně, zpočátku mě ničím extra nezaujal – byl sympatický, usměvavý, ale nijak výjimečný. Jenže během večera se mezi námi vytvořila jiskra. Povídali jsme si, smáli se, dotýkali se rukou. A já cítila, že tenhle večer neskončí jen u sklenky vína.
V jeho bytě jsem najednou stála tváří v tvář muži, který mě překvapil. Když se svlékl, na chvíli jsem oněměla. To, co jsem viděla, bylo… jiné. Větší, než na co jsem byla zvyklá. Moje první reakce byla směs zvědavosti a obav: Zvládnu to vůbec? Nebude to bolet?
První chvíle byly rozpačité, trochu nejisté. Ale pak přišlo něco, co jsem nečekala – on přesně věděl, jak se mnou zacházet. Žádná hrubost, žádné spěchání. Trpělivost, něha a respekt. A když jsme se konečně spojili, všechno najednou zapadlo. Intenzita, kterou jsem cítila, byla úplně jiná. Každý pohyb byl hlubší, silnější, plnější.
Byl to zážitek, který mě překvapil. Nešlo jen o fyzickou stránku. Šlo o to, jak se mi podařilo pustit kontrolu a nechat se vést. Jak se moje tělo otevřelo něčemu, co jsem dřív považovala za mýtus. A musím přiznat – už nikdy jsem neřekla větu „na velikosti nezáleží“ se stejným přesvědčením jako dřív.
Co mi to dalo
Že někdy i to, co nás děsí, může být zdrojem největší rozkoše.
Že důležité není jen „co má“, ale hlavně jak s tím zachází.
A že velikost sice není všechno, ale rozhodně může hrát roli, když se spojí s citem a respektem.
Od té doby se na intimitu dívám jinak. Přestala jsem hodnotit, porovnávat, podceňovat. Místo toho se učím přijímat zážitky takové, jaké přicházejí – i s překvapeními, která si nesou.
Co si o tom myslíš ty? Zajímalo by mě — je to pro tebe taky tabu, nebo bys o tom dokázala mluvit otevřeně?
