Článek
Když potěšení není potěšením
Všichni to známe – filmy, seriály, dokonce i kamarádky u vína. Smích, narážky, slova „však víš“. Ale málokdo přizná, kolikrát jen hrál roli, aby měl klid. Aby se partner necítil méněcenný. Aby vztah neprošel nepříjemným tichem, které zůstane po slovech „já vlastně nic necítila“.
Já jsem to dělala roky.
Pár pohybů navíc, trocha herectví, aby bylo po všem. A pak otočit se na bok, usnout – nebo aspoň dělat, že spím.
Nešlo o to, že bych ho neměla ráda. Právě naopak. Jen jsem nechtěla zranit jeho ego. Chtěla jsem, aby si myslel, že je dobrý. Že mě zná. Že mě dokáže uspokojit.
.
Proč ženy předstírají?
Nejde jen o tělo, ale o vztah. Předstíráme, protože:
- nechceme zranit – mužské ego je křehčí, než se zdá;
- nechceme být „ta problémová“, co má „náročné“ tělo;
- nechceme, aby sex skončil rozhovorem o tom, proč to nefunguje;
- nechceme ztratit iluzi blízkosti.
Podle výzkumů (např. Kinsey Institute nebo Archives of Sexual Behavior) přiznává až 70 % žen, že někdy orgasmus předstíraly. Ne proto, že by to bylo příjemné, ale protože to bylo jednodušší.
A právě v té jednoduchosti je problém.
Když si zvykneš hrát, přestaneš poznávat rozdíl mezi hraním a skutečností.
Orgasmus jako herecký výkon
Pamatuju si jeden večer. On se snažil, já se snažila.
Hudba hrála, těla se hýbala, všechno vypadalo „správně“. A pak přišel ten okamžik, kdy jsem si uvědomila, že to hraju. Ne pro něj, ale pro sebe. Abych se necítila jako vadná.
Tak jsem to zahrála dokonale. Dech, hlas, pohyb. Oscarová scéna.
A pak… prázdno.
Bylo to poprvé, kdy mi došlo, že „orgasmus naoko“ není jen malá lež – je to odpojení od vlastního těla. A že když to děláš často, přestaneš vůbec vědět, co cítíš.
.
Kde se to v nás bere
Učila jsem se to odmala.
„Neříkej, že se ti to nelíbí, to by bylo nezdvořilé.“
„Usměj se, když tě někdo chválí.“
„Buď hodná holka.“
A tak jsme se naučily hrát.
Usmívat se, i když jsme unavené.
Souhlasit, i když nechceme.
A jednou to hraní pronikne i do postele.
Když si celý život cvičena být přizpůsobivá, těžko se pak učíš být autentická. Ženské „ne“ se naučíš vyslovit až tehdy, když pochopíš, že není hřích mít vlastní hranice. A že potěšení bez pravdivosti není potěšení – je to výkon.
.
Když se tělo odpojí od duše
Ženské tělo je mapa. Ale většina z nás ji nikdy pořádně nečetla.
Vyrůstáme s představou, že sex je o výkonu. Že uspokojit znamená „dovést k vrcholu“.
Jenže ženský orgasmus není tlačítko. Je to proces. Reakce těla, které se cítí v bezpečí.
A předstírání bezpečí nenahradí.
Když dlouhodobě hraješ, tělo si to zapamatuje.
Přestane reagovat.
Mozek se odpojí od těla.
A najednou si uvědomíš, že už necítíš skoro nic – ani v posteli, ani mimo ni.
A tak začneš hledat. Nového partnera, nový podnět, silnější vzrušení. Jenže ono to není o intenzitě. Je to o pravdivosti.
Muži nejsou nepřátelé
Není to o obviňování. Mnoho mužů prostě netuší.
Nedostali mapu ženského těla. Dostali porno.
A my jsme jim to potvrdily – naším herectvím.
A tak se to točí dál.
Jednou mi kamarád řekl:
„Já to poznám, když žena hraje.“
Usmála jsem se. Ne, nepoznáš.
Někdy totiž nechceš, aby poznal.
Někdy to děláš z lásky. Paradoxní, že?
Ale pravá blízkost začíná tam, kde se obě strany odváží být zranitelné.
Ne dokonalé, ale skutečné.
.
Co se stane, když přestaneš hrát
Je to děsivé.
První „ne“. První chvíle, kdy řekneš, že teď ne, že potřebuješ jinak.
Ale pak se stane něco zvláštního – začneš znovu cítit.
Poprvé za dlouhou dobu tělo reaguje, dech se prohlubuje, dotek má smysl.
Není to o dokonalosti, ale o pravdivosti.
A partner?
Ten, který tě má opravdu rád, se tě začne ptát.
Bude zkoumat. Učit se. Naslouchat.
A najednou z „orgasmu naoko“ vznikne skutečná blízkost.
A pokud se nezeptá, pokud nechce vědět?
Tak aspoň ty už víš.
Víš, že nechceš zůstat v roli herečky, která zapomněla, kdo je.
.
Jak znovu navázat spojení se svým tělem
- Zpomal. Orgasmus není cíl, je to vedlejší efekt důvěry.
- Mluv. I když to bude trapné. Autenticita začíná nepohodlím.
- Dotýkej se sebe. Ne kvůli orgasmu, ale kvůli poznání.
- Dýchej. Ženské tělo reaguje na dech, ne na tlak.
- Přijmi, že někdy to prostě nepřijde. A to je taky v pořádku.
- Zkoumej, co ti dělá dobře mimo sex. Tanec, koupel, hudba, vůně. Tělo se probouzí i jinak.
.
Skutečné probuzení
Trvalo mi roky pochopit, že sex není jen o fyzickém uvolnění.
Je to jazyk, kterým se tělo snaží mluvit – o lásce, o hranicích, o zraněních.
A někdy mlčí, protože ho neposloucháme.
Přestat předstírat znamená začít slyšet.
A slyšet znamená žít.
Někdy je to jen malý krok – říct „teď ne“, nebo „takhle ne“.
Ale právě v těch malých okamžicích se rodí nový druh důvěry.
Osobní zpověď
Dnes už nepředstírám.
Ne proto, že bych pokaždé dosáhla orgasmu. Ale proto, že nechci žít v iluzi.
Miluju, když to není dokonalé. Když se smějeme, když to nejde, když hledáme cestu.
Někdy skončíme jen v objetí.
A přesto je to možná ten nejupřímnější sex, jaký jsem kdy měla.
Protože už nejde o výkon.
Jde o pravdu.
.
Závěr
Předstírání orgasmu není o hereckém talentu. Je to o strachu.
Strachu z odmítnutí, z hodnocení, z ticha.
Ale každá žena, která se jednou odváží říct pravdu – i tu nepohodlnou – začne znovu cítit.
A to je skutečný orgasmus.
Ne ten, co vypadá hezky zvenku. Ale ten, který tě probudí zevnitř.
-----------------------
Pokud tě článek zaujal, dej mi like nebo klikni vlevo nahoře na Sledovat,
ať ti neunikne další text o vztazích, touze a odvaze být sama sebou.
-----------------------
A napiš mi do komentářů —
Dovolila bys svému partnerovi poznat, co opravdu cítíš? Nebo bys raději zahrála, že už jsi tam dávno byla?
-----------------------
Mohlo by tě taky zajímat:
-----------------------
Lenka.V
Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.
Píšu o ženské intimitě, touze a odevzdání. O těle, které mluví dřív než hlava. Znám chvíle, kdy jsme zranitelné, i ty, kdy se zvedáme v plné síle. Věřím, že upřímnost — i v sexualitě — nás osvobozuje. Moje texty nejsou o dokonalosti, ale o skutečné ženskosti, která se nebojí cítit.
Sleduj mě, pokud chceš číst o ženství bez filtrů a studu.
