Článek
Dlouho jsem si myslela, že sex bez lásky je prázdný.
Že se jím žena ztrácí, že jí ubírá hodnotu, že se tím vzdává sama sebe.
Jenže život mě naučil, že nic není černobílé. A že někdy může být i obyčejná noc plná vášně víc léčivá než roky „správného“ vztahu.
Potkali jsme se náhodou.
Žádné dlouhé psaní, žádné hry. Jen pohled, který trval o pár vteřin déle, než by měl.
Byla v něm jiskra, ticho a jasné pochopení: oba víme, proč jsme tady.
Bylo to opravdové — ale ne trvalé
Nemluvili jsme o budoucnosti, ani o minulosti.
Jen o tom, co cítíme teď.
O teple dlaní, dechu, který se zrychluje, o tělech, která se hledají jako dávní známí.
Bylo to upřímné.
Ne proto, že by v tom byla láska, ale proto, že v tom nebyla lež.
Nikdo nic nesliboval, nikdo nic nechtěl víc, než co ten okamžik unesl.
A možná právě proto to bylo tak krásné.
Protože jsme si dovolili být jen tím, kým jsme — bez masek, bez rolí, bez očekávání.
Tělo si pamatuje víc než srdce
Po té noci jsem cítila zvláštní klid.
Ne provinění.
Ne prázdno.
Spíš tiché „děkuju“ – za to, že jsem se znovu dotkla sama sebe, skrze někoho jiného.
Tělo si pamatuje, když ho někdo vnímá.
Ne když ho hodnotí, ne když něco chce.
Ale když se ho dotýká s respektem, s přítomností, s touhou být tam, ne jinde.
Ten dotek ve mně zůstal. Ne proto, že by to byl „ten pravý“.
Ale protože mi připomněl, že i já mám právo chtít, cítit, užívat si — bez vysvětlení.
Láska není vždy v srdci
Někdy je v tom, že se konečně přestaneš omlouvat za to, co potřebuješ.
Za to, že i žena, která má ráda hloubku a smysl, může chtít prostě jen noc bez příběhu.
Naučila jsem se, že láska se nepozná podle toho, kolik slibů dáme.
Ale podle toho, kolik pravdy si dovolíme říct — i sami sobě.
A já jsem si tehdy řekla pravdu:
nechci vztah, nechci závazek, nechci očekávání.
Chci cítit.
A to stačilo.
Dnes už to vidím jinak
Možná bych dnes volila jinak.
Možná bych nešla.
Ale nelituju. Protože každá zkušenost, která nás spojí s vlastním tělem, je kousek cesty zpátky k sobě.
A pokud mě ta noc něco naučila, tak to, že i to, co není láska, může být opravdové.
A ty?
Měla jsi někdy noc, o které jsi věděla, že neznamená víc — ale přesto sis ji nechala prožít?
Možná právě v těch chvílích se učíme nejvíc o sobě.
Pokud tě moje psaní oslovilo, sleduj mě pro další příběhy o vztazích, intimitě a sebelásce. Lenka.V
