Článek
Pokud byste přátelům měli popsat introverta, pravděpodobně se vám před očima objeví málomluvný snílek, který si nejraději čte knihu - ano i to může být pravda, ale zdaleka to není pravidlem a níže pochopíte proč.
Už Hippokratés před více než 2 400 lety popsal rozdílnost lidských povah a charakteristických rysů převažujících u určitých lidí, tehdy popsal snad nejznámější a dosud nejpoužívanější rozdělení temperamentů:
- Žluč (cholerik) - emočně nestabilní extrovert
- Krev (sangvinik) - emočně stabilní extrovert
- Černá žluč (melancholik) - emočně nestabilní introvert
- Sliz /hlen (flegmatik) - emočně stabilní introvert
Představme si člověka jako hudbu, jak kráčíme životem, přidává se tón k tónu a vznikají různé skladby - někdy každý nástroj poznáme hned a víme, že k nám perfektně ladí, jindy ovšem něco našemu uchu vadí a snažíme se s tím něco udělat. Pokud sami sobě přestaneme rozumět a hudba je rozladěná, je třeba si uvědomit jakými způsoby můžeme vnitřní soulad získat zpět a znít zase krásně sobě a okolnímu světu. Právě v těžkých chvílích, kdy nám není dobře, je nám smutno, jsme vyhořelí nebo nás sžírá hněv, je třeba si uvědomit náš vnitřní základ, který nám může pomoci - a tou nejzákladnější věcí je vědět, odkud čerpáme energii, tedy zda-li jsme introvert či extrovert. Ostatní znalosti, techniky a postupy (jak nabrat sílu, jakým způsobem se vyrovnat se ztrátou vztahu, práce sám se sebou), jsou nadstavbou nad prostým základem - odkud čerpáme energii? Zevnitř či zvenčí? A proč je důležité to vědět?
Bavící se introvert
Všechny barvy duhy aneb Teorie Big Five
Na Hippokratovo rozdělení temperamentů navázalo dosti odborníků, kteří jeho popis rozvedli dále a hlouběji, nelze vybrat pouze jednu nejlepší či nejpochopitelnější teorii, ovšem pokud bychom přece jen pro potřeby pochopení našeho nitra měli jednu zvolit, bude to Teorie Big Five. Pětifaktorový model osobnosti je oficiálně uznávaná psychologická teorie, která nepracuje pouze s pojmy „jsem introvert/nejsem introvert“ - zabývá se mnohovrstevnatostí osobnosti, která nám pomáhá více chápat, proč můžeme být introverti i přesto, že se nestraníme lidí a proč extrovert automaticky nemusí být lvem salónů.
- Extraverze
V suché řeči faktů se jedná o citlivost mozku na stimulaci, kdy se pohybujeme na škále mezi vysokou extraverzí a nízkou extraverzí (introverzí). V tomto bodě se zamýšlíme jak moc nás nabíjí nebo naopak vybíjí okolní podněty, například zda-li vyhledáváme nové podněty, akce, ruch, lidi, změny - jsou pro nás motorem, přijímanou součástí života, která nás dvakrát netěší nebo vyloženě nutným zlem?
- Přívětivost
Tento bod nás vede k zamyšlení, jak vysokou prioritu pro nás mají vztahy versus vlastní zájem - máme více snahu udržet harmonii nebo jít do konfliktu? Máme silnou empatii nebo dáváme více důrazu na logiku, než na emoce ostatních? Máme tendence vycházet lidem vstříc nebo v první řadě přemýšlíme co z toho plyne pro nás, pokud jim vstříc vyjdeme? Výsledek zamyšlení nad těmito otázkami bude bod někde mezi vysokou přívětivostí a nízkou přívětivostí.
- Svědomitost
Schopnost seberegulace - tento bod nám nejsilněji predikuje úspěch v životě. Zde se zamýšlíme nad tím jak moc jsme systematičtí, disciplinovaní, zda-li dokážeme odložit okamžité uspokojení či nikoliv apod. V případě vysoké svědomitosti můžeme sklouznout až do perfekcionismu, pokud nám do vínku byla dána svědomitost nízká, jsme spontánní, ale máme potíže s dotahováním věcí do konce.
- Neuroticismus
Jak moc náš nervový systém reaguje na hrozby a stres? Pokud máme silné emoční reakce, hůř se uklidňujeme a problém vidíme i tam, kde jej jiní vidět nemusí - jedná se o vysoký neuroticismus. Naopak pokud máme vysokou emoční stabilitu, menší reaktivitu, ale i nižší ostražitost (ano, určitě vás také napadá klasický flegmatik) - pak se nacházíme v pásmu nízkého neuroticismu.
- Otevřenost (vůči zkušenosti)
Jak moc jsme otevření vůči různým novotám a myšlenkám? Jsme zvědaví? Tolerujeme nebo přímo vítáme netradiční věci? Pak jsme vysoce otevření. Naopak pokud se orientujeme na realitu, preferujeme ověřené postupy a jistotu, pak nám v životě převládá nízká otevřenost.
Každý člověk je jedinečnou kombinací výše uvedených rysů, která se navíc v průběhu života mění. Ovlivňují nás lidé, které jsme potkali, zkušenosti, které nám život udělil a mnoho dalších a dalších proměnných. Na internetu jistě naleznete dosti odkazů na své posouzení tzv. Velké pětky, pokud ale nechcete pouze další test pro pobavení, doporučuji vzít papír, tužku a o odpovědích si v klidu popřemýšlet, dát si čas a být k sobě upřímný. Nevýhodou rychlých testů na internetu je právě jejich instantnost - kouzlem zamyšlení a papíru je v tom, že již ve chvíli, kdy začnete přemýšlet o odpovědích, začnete též s prací na sobě. Pokud vyhodnotíte, že nejste příliš empatický člověk, rovnou vám hlavou proběhne „možná bych chtěl být více empatický“ a přijdou další a další asociace - chci být více praktický a méně spontánní? Co pro to mohu udělat? Je to v mých silách? Tlačím kontakt s lidmi na sílu, která už je nad mými limity, ale co když polevím? Tomuto se říká práce se sebou samým a je to nejlepší způsob jak si pozvolna začít rozumět - i jedna myšlenka dokáže pohnout světem.
Použité zdroje:
1) Psychologický ústav AV ČR - obecné dimenze popisu osobnosti: BIG FIVE
2) Učebnice obecné psychologie, Plháková Alena
3) Obecná psychologie, Nakonečný Milan
