Článek
Kniha od Roberta Kapala Píseň pro Kateřinu je příběhem lásky dvou lidí, kterou poznamenala emigrace a nevyřčená slova.
V příběhu poznáváme Pavla Leitnera, který žije od roku 1970 v Nizozemí. Je majitelem antikvariátu a žije sám. Společnost mu dělá jen kocour. Jednoho dne se mu ozve jakýsi Petr. Mladý muž, který by se s ním rád setkal, protože mu musí předat něco, co je určeno Pavlovi. A ač je dělí veliká dálka, tak se spolu domluví a Petr za Pavlem odjede do Nizozemí. Předá mu dopis, který dostal od otce na smrtelné posteli. Dopis, kde vysvětluje, co vše se před mnoha lety stalo.
Nám se tak před očima začíná odehrávat velice melancholický příběh dvou lidí, kteří se potkali v době, která nebyla ani trochu pozitivní. Lidé byli ustrašení, přáli si žít mnohem jinak a lépe, ale bohužel, nebylo jim přáno. Totalita svírala náš stát jako svěrák. Pavel však nechtěl žít jako robot. Chodit do práce, z práce, večer TV a takto dokola. Chtěl svobodu, chtěl volně dýchat a byl rozhodnutý, že emigruje. Jenže potká Kateřinu. Nádhernou dívku, do které se zamiluje a řeší obrovské dilema. Zůstat či přemluvit k emigraci i ji?
Tohle byl tak nádherně napsaný příběh. Skvěle vykreslené postavy a doba ve které žili. Společně s jejich představami o budoucnosti se nám do ruky dostává čtivý a místy až bolavý příběh, který si rozhodně musíte přečíst. Jak málo stačí k tomu, aby naše životy začaly směřovat někam jinam na základě nedorozumění.
Knihu jsem dostala od společnosti Albatros Media v rámci spolupráce a vím, že knihy z Vyšehradu s poutavými obálkami bývají sázkou na jistotu, že dostanu dávku kvalitního čtení. A zde se to opět potvrdilo.
Knihu nádherně ilustrovala Veronika Zubíková.
