Článek
„Mamí v pokojíčku stojí paní!“ Křičela neteř na moji sestru. „Já jí nechci. Ať jde pryč!“ Tehdy jí byly asi tři roky. A nebyl to ani zdaleka její poslední duch. Časem se objevil kamarád Vašík. S Vašíkem si hrála v pokojíčku, o Vašíkovi básnila, i když tam byla prokazatelně sama. Dokázala ho i přesně popsat a popis neseděl na žádného ze skutečných kamarádů ze školky, nebo pískoviště. Drželo jí to asi do pěti. Pak všichni duchové najednou zmizeli.
Jedním z nejzajímavějších a nejdiskutovanějších témat je právě otázka, zda malé děti skutečně mohou vidět duchy. Mnozí rodiče říkají, že jejich děti mluví o „neviditelných kamarádech“ nebo popisují události, které jsou pro dospělé nevysvětlitelné. Co za tím vším stojí? Jedná se o dětskou fantazii, nebo je pravda někde jinde? Je dětská mysl bránou do neznáma? Děti, zejména ty velmi malé, mají podle psychologů a některých odborníků na paranormální jevy otevřenější mysl. Jejich vnímání světa není omezeno naučenými pravidly nebo logikou, která ovládá dospělé. Tato otevřenost může být i jedním z důvodů, proč jsou děti podle některých teorií schopné vnímat věci, které dospělí přehlíží nebo odmítají jako nemožné.
Mnoho dětí mluví o „kamarádech“, kteří nejsou viditelní pro ostatní. Někdy tyto postavy popisují se zvláštními detaily – mohou znát jejich jména, příběhy, nebo dokonce popsat situace, které se staly před jejich narozením. Jako Vašík mojí neteře. Někteří rodiče uvádějí, že děti dokonce vědí o lidech, které nikdy nemohly potkat.
Jsou to duchové, nebo jen fantazie? Říká se, že dětská fantazie nezná mezí. Jedna z největších otázek zní, zda tyto příběhy tedy skutečně dokazují existenci duchů, nebo jde pouze o dětskou představivost. Děti mají přirozeně bujnou fantazii a schopnost vytvářet si vlastní světy. Kde tedy hledat pravdu?
Na druhou stranu, existují příběhy, které zaujmou i mnohé skeptiky. Rodiče někdy popisují situace, kdy jejich dítě mluvilo o zesnulém příbuzném, jehož nikdy nepoznalo, a přesto vědělo podrobnosti o jeho životě, které mu nikdo nemohl sdělit. Vědci zatím nejsou schopni tento fenomén jednoznačně vysvětlit, což dává prostor k dalším spekulacím. Ví dítě skutečně víc, nebo jen vyslechlo rozhovory dospělých, kdy se o dotyčném bavili? Dítě poslouchá, i když o něm nevíte a věci, které se takto dozví použije, když to nejméně čekáte.
Co na to říká věda? Z pohledu psychologie je možné, že děti mají zvýšenou citlivost na emocionální stavy ostatních lidí a dokážou vnímat jemné signály, které nám dospělým unikají. Například pokud rodič truchlí nad ztrátou blízkého, dítě může tuto energii zachytit a přetvořit ji do konkrétního obrazu nebo příběhu.
Jiní odborníci se zase domnívají, že to, co děti popisují jako duchy, může být výsledkem jejich snahy porozumět složitému světu kolem sebe. Pokud například slyší neobvyklé zvuky nebo vidí stíny, jejich mozek si tyto podněty vykládá způsobem, který je jim nejbližší – prostřednictvím postav nebo příběhů.
Zastánci nadpřirozených teorií věří, že malé děti skutečně mohou vnímat duchy, protože jejich mysl je méně „zablokovaná“ naučeným skepticismem. Podle některých duchovních směrů mají děti do určitého věku schopnost vidět nebo cítit jemné energetické vibrace, které dospělí už nevnímají. Tato schopnost se často s věkem vytrácí, jakmile se dítě přizpůsobí běžným normám společnosti. To by i vysvětlilo, proč u nás duchové zmizeli s pátým rokem neteře.
Jak na to ale reagovat? Rodiče to mnohdy děsí víc než samotné děti.
Pokud vaše dítě mluví o „duších“ nebo „neviditelných kamarádech“, je důležité zachovat klid a otevřenou mysl. Neodsuzujte jeho zážitky jako nesmyslné, ale zároveň je nepodporujte tak, aby se dítě začalo bát. Místo toho se zeptejte na podrobnosti a snažte se pochopit, co vaše dítě vidí. Může jít o způsob, jak vyjadřuje své pocity nebo strachy, případně jak se vyrovnává s novými situacemi. A pokud se bojí, zkuste použít třeba plyšáka, jako takový talisman, který dítě před duchem nebo bubákem v pokojíčku ochrání.
Ať už věříte v duchy, nebo ne, příběhy o malých dětech a jejich zvláštních zážitcích zůstávají fascinujícím tématem. Ať už jde o fantazii, nebo o něco nadpřirozeného, je jisté, že dětská mysl má schopnost vnímat svět způsobem, který nás dospělé často překvapuje. A my prostě nevíme. Možná bychom se měli od dětí naučit více naslouchat a být otevřenější vůči tomu, co není na první pohled viditelné. Zůstat aspoň trochu dítětem. Koneckonců, svět je plný záhad, které stojí za to objevovat.
Zdroj: YouTube a vlastní zážitky
