Článek
Taky už jste to slyšeli? Já mockrát. A vždycky se mi chce zařvat „A co si myslíš, že dělám celé dny? Jsem zalezlá v noře?“ Ono je to takové všeobecné a hodně oblíbené klišé. Musíš mezi lidi! Když ten druhý neví, co by řekl, stoprocentně vyrukuje s tímhle. Jenže… ona je to rada tak trochu k ničemu. Zájmů mám víc než dost. Mezi lidmi jsem celé dny. Přesto jsem se takto ještě nikdy neseznámila. A myslím, že takových, jako já, je spousta. Má to více důvodů. Ten první a nejzákladnější je asi ten, že navazovat kontakty s cizími lidmi tak nějak prostě neumím. Nezačínám se bavit s každým na potkání, nejde to. Další dost podstatný problém je faktická nepřítomnost mužů. Když mi bylo -náct, chodilo se všude v partách a těch volných kluků bylo kolem vždycky víc než dost. Když je mi 50+ mám pocit, že ti chlapi někam zmizeli. Jdu do divadla a všude jen samé baby. Když už se nějaký odvážlivec objeví, vždy s manželkou. A ta už si ho ohlídá. Jdu na koncert a situace naprosto stejná. Jdu do kina a jak přes kopírák. Sakra, chlapi, kde jste? Aspoň vy, se kterými by se člověk mohl seznámit, kdyby věděl jak na to. Tak jak se vlastně mám mezi lidmi seznámit? S babou? To teda pěkně děkuju!
Seznamky! Hurá! Bude líp. Jo, zlatý voči! Odpovědi jsou a dokonce už krátce po zveřejnění inzerátu. Ale od koho! Ten první pravděpodobně nedokáže myslet na nic jiného, než sex a na to jediné také hledá partnerku. Jakoukoliv, hlavně, že to bude mít všechny atributy ženy. Druhý už rovnou poslal fotku svého nářadíčka. Asi myslel, že tak bude neodolatelný. Tedy jestli při tom focení byl schopen vůbec myslet. No a další, to byl nějaký exot, co mi psal, že je mu už osmatřicet a pořád je paníc. A strašně moc by to chtěl změnit. Jo, milá zlatá, to asi taky nebude láskyplný vztah! A takhle bych mohla pokračovat. Normálního aby člověk pohledal. A když už to vypadalo i dobře, moje srdce zajásalo. Konečně někdo normální! Maily vypadaly skvěle, všechno nadějné. Než došlo na setkání tváří v tvář. Napřed že jo, bezva. Nepřišel a už se neozval. A zase na začátku. No, nebudu nudit, další se už rovnou omluvil, že musí do práce. A jak správně hádáte, už jsem o něm neslyšela. Takže ano, na seznamkách jsou i normální chlapi. Jenže pravděpodobně zadaní a potřebují si jen pohonit ego, že by o ně zájem byl. Kdyby manželka věděla!
Takže co s tím? To už ženská po padesátce nemá šanci najít někoho, kdo by jí měl úplně obyčejně rád? Seber se a mazej mezi lidi! Jo jdu se seznámit s nějakou tou babou. Co mi také zbývá, že? V komentářích často čtu, ta musí být šeredná a kdesi cosi. Jenže pánové, ať už tvrdíte cokoliv, o vzhledu to není. Jak říkávala moje babička „každé zboží má svého kupce“. Jen to zboží musí mít pořádnou reklamu. A vídám ženské ošklivé a tlusté a na každém prstu deset chlapů. Jak to, sakra? Takže ne, na vzhled zapomeňte. Je to něco jiného. Něco, co jsem zatím neobjevila a neidentifikovala. Ale snažím se! Protože bych se už opravdu ráda seznámila. A zcela určitě s chlapem! A ne, nehledám prince na bílém koni. Nejsem modelka, nehledám modela. Ale někoho, kdo místo svojí fotky pošle foto svého nádobíčka, tak zoufalá zase nejsem. Takže jedeme dál a budoucnost ukáže. Třeba zjistím, že je potřeba nějaké speciální fluidum a budu aspoň vědět, co mám vlastně hledat. Ale pokud máte nějaký nápad… Komentáře jsou tu pro vás.
