Článek
Rodiče se rozvedli, když bylo Sylvě deset a její sestře čtyři. Od té doby žily jen s matkou, otec zájem příliš nejevil. Našel si jinou ženu, jinou rodinu a vlastní dcery byly už jaksi navíc. Léta ubíhala. Matka si už jiného muže nenašla, věnovala se jen dcerám. A držela je pěkně při sobě. Sylva byla celkem klidný introvert, kamarády neměla. Možná i proto, že do školy celý život dojížděla a v místě bydliště nikoho moc neznala. Matka nikdy dcery nenechávala lítat samotné po sídlišti, tak kde se seznámit. Sylvina sestra Mája byla jiná. Veselý extrovert. A do školy chodila v místě bydliště. S kamarádkou honily kluky a proto to byla právě Mája, kdo opustil rodné hnízdo jako první. Ve dvaceti se zamilovala a i přes matčiny protesty se ke klukovi odstěhovala.
Matka se tak více upnula právě na Sylvu. Ta chodila jen do práce a domů. Vztahy navazovat neuměla a možná se jich i trochu bála. Byla sice docela hezká, ale muži o ní nejevili žádný zájem. Ona by se seznámit i chtěla, cítila se, jako kůl v plotě, ale nevěděla, jak na to. A kamarádky, které by třeba někoho dohodily, žádné nebyly Když už chtěla někam přece jen jít, matka jí to šikovně rozmluvila. Roky ubíhaly a Sylva už přestala i snít. Vždyť kdo by stál o „starou, nezkušenou pannu“, jak se jí občas posmívala sestra.
Matka zestárla a Sylva se trápila samotou víc a víc. I sestřiny děti už byly dospělé, jen Sylva byla pořád sama. Bez objetí někoho, kdo by jí měl prostě jen rád. Pořád bydlela doma, protože kdykoliv se chtěla osamostatnit, rozběhlo se „divadlo“, jak o nebohou starou mámu už nemají zájem a určitě chtějí, aby už umřela a neotravovala. Poté se Sylva vždy pokorně omluvila a o jakémkoli stěhování přestala mluvit. Pravda, vždyť ani vařit neuměla, jak jí bylo najednou připomenuto.
Nyní je Sylvě téměř šedesát a zůstává sama. Ne, že by nikdy nehledala. Čas od času to na ní padlo tak, že si udělala i profil na seznamce. S některými muži se i tajně sešla, aby máma nevěděla. Je už stará a teď už vážně není čas na to, dělat nějaké naschvály.Jenže když pánové zjistili, že nebydlí sama a není tak úplně volná, ztratili zájem. Žije tedy stále, jako dosud s pocitem, že nic neumí, je totálně neschopná a lásku si ani nezaslouží. Nechce být sama, ale není schopna to změnit. Chtít prostě někdy nestačí. Je to ale opravdu tak? Není cesty ven z toho bludného kruhu?
