Článek
Z Báry padá vyloženě jedna perla za druhou. Nevím, nejspíš předpokládá, že když bude psát hlouposti, bude mít čtenost. Jsou lidi, kteří ze sebe pro peníze udělají i trolla. Proti gustu…
No, o důležitosti peněz by se dalo úspěšně polemizovat. A hned na začátek předesílám, že nájem opravdu neplatím, protože nebydlím v pronájmu a s koupením rohlíku také nemám nejmenší problém.
Nechápu ale tu dnešní posedlost penězi. Jako by peníze byly alfou a omegou, jako by peníze přinášely štěstí… Možná to tvrdí lidé, kteří vlastně netuší, co takové štěstí znamená a zaměňují ho za mamon. Mladé holky už hledají jen bohaté a finančně zajištěné muže a o ty průměrně vydělávající nemají zájem. Přitom obyčejný chlap by jim možná přinesl víc skutečného štěstí a lásky, než nějaký manažer. No, kdo chce kam…
Netvrdím, že život bez peněz je jednoduchý. To není. Ale život není od toho, aby byl jednoduchý, ale aby se žil. Jednoduchý znamená nudný. Máš dostatek peněz, koupíš si, co chceš a co zbývá? Není nic, o čem by mohl člověk snít, po čem by mohl toužit, protože všechno má. Nuda! Takový život je sice pohodlný, ale naprosto zbytečný. Nic nepřináší, není nijak užitečný, prostě jen pohodlně přežívá.
Nikdy bych nevyměnila štěstí a lásku za peníze. Nikdy! Na život mám dost a bohatá bych být nechtěla. K čemu? Já chci snít, chci zažívat tu radost, když na svůj sen našetřím, chci žít úplně normální a obyčejný život. Moje babička říkávala, že kdo nemá peníze, nemusí se bát, že ho okradou. A s postupem věku začínám vidět moudrost v tomto tvrzení. Nikdy neměla na rozhazování, museli s dědou žít úsporně, ale byli šťastní. A to je něco, co Bára a jí podobní nikdy nemohou pochopit, protože za vrchol štěstí považují tučný účet v bance. Jenže Barunko, za žádné prachy světa si nekoupíš ani zdraví, ani štěstí. A to vypadá opravdu zcela jinak.
Kdybych potkala kouzelného dědečka a ten mi dal na výběr – buď budu mít hodně peněz, snadný a pohodlný život, po boku bohatého manažera, který ale bude mít práci a peníze na prvním místě, nebo zdraví, lásku a člověka, který mě bude milovat, ale peněz jen tak, abych mohla přežít, vždycky bych si vybrala tu druhou možnost. Radši mít život složitější, ale vědět, že žiju. To je ale o prioritách. A život, jak si ho představuje právě Bára, je zoufale nudný a naprosto zbytečný.
A kdybych přece jen měla ty velké prachy? Určitě bych se neválela někde na Bahamách s drinkem v ruce. Použila bych je na pomoc druhým. Na pomoc těm, kteří mají život opravdu hodně těžký. A ne proto, že jsou chudí, protože málo peněz ještě nemusí znamenat neštěstí, ale proto, že jsou třeba nemocní (to pak člověku změní priority, holčičko!). Protože nechci přežívat v nudném pohodlí, chci vědět, že žiju a že můj život má nějaký smysl.
