Článek
Dáváte si novoroční předsevzetí? Jeden je má rád, druhý se chytá za hlavu a třetí… Třetí zkritizuje všechno, co udělali předchozí dva.
Kdo vlastně přišel se zvykem dávat si k novému roku předsevzetí? Traduje se, že úplně první byli staří Babyloňané, kteří slíbili svým bohům, že splatí všechny svoje dluhy výměnou za štěstí v novém roce. Novoroční předsevzetí byla populární i ve starověkém Římě. Julius Caesar zavedl nový kalendář a stanovil první leden jako počátek nového roku. Leden byl pojmenován podle boha Januse, který byl bohem všech dveří a vrat a tím i počátků a konců. Prvního ledna tedy lidé přinášeli Janusovi oběti a dávali sliby, co v nadcházejícím roce udělají a jak se budou chovat.
V dávání si předsevzetí máme tedy jako lidstvo bohatou, téměř 4000 let starou praxi. Přesto však bývá jen zhruba 8 % lidí úspěšných, ostatní dříve či později selžou. Proč? Většinou jsou důvodem příliš ambiciózní a nerealistická přání a očekávání a nulová motivace. Lidé mají tendenci ke konci roku bilancovat svůj dosavadní život, ventilovat svoje zklamání a frustrace. Nový rok tak vidí jako příležitost všechno změnit a mít se konečně úžasně a ideálně. Jenže… Přejde první leden, život se dostane do starých kolejí a ideály jsou ty tam. Tváří v tvář běžnému životu se i naše chování a stereotypy vrací tam, kde byly jen pár týdnů zpět. A na konci prosince začíná vše nanovo. Tentokrát to určitě vyjde!
A proč ne? Ono by to i vyjít mohlo, pokud se s těmi přáními a předsevzetími budeme držet při zemi. Když si nebudu dávat předsevzetí typu „příští rok budu cvičit a zhubnu“. Houby, slavný soude… To je totiž tak vágní, že se to ani splnit nedá. Pokud jsem do teď jen seděla s brambůrky u televize, nehrozí, že bych ze dne na den začala chodit denně do posilovny a ještě to vydržela. Nemám žádný konkrétní cíl, nemám tedy nic, čím bych moje já namotivovala. Nic, co bych mohla považovat za dílčí úspěch. Navíc ani nevím, kolik chci podle toho předsevzetí zhubnout a za jak dlouho.
Jak tedy na to? Předsevzetí by mělo být konkrétní, to znamená kolik za jak dlouho a jakým způsobem a také bych měla brát v potaz, jestli mám silnou motivaci. Protože právě motivace je hnacím motorem a předsevzetí typu „příští rok se naučím německy, protože by to bylo dobré“, je předem odsouzeno k nezdaru. Pokud si ale řeknu „příští rok se naučím španělsky, protože chci přespříští léto jet do jižní Ameriky. Naučím se každý měsíc dvě lekce z učebnice pro samouky“, tak mám velký předpoklad, že to dám. Mám i vidinu dílčích úspěchů (dvě lekce za měsíc), které posílí moji motivaci během roku.
Já osobně mám předsevzetí ráda. Používám je hlavně na jazyky a když se chci učit nějaký nový, všechno důkladně rozplánuji a začínám, jak jinak, prvního ledna. Zatím mi to funguje a těší mě, že se mohu považovat za součást těch osmi procent úspěšných. A co vy? Dáte to ten příští rok?
