Článek
Jeskyně Býčí skála
Když do jejího temného nitra v roce 1872 vstoupil slavný archeolog Jindřich Wankel, netušil, že objeví jedno z nejděsivějších a nejzáhadnějších pohřebišť na celém evropském kontinentu. Pod nánosy staletého prachu našel kostry čtyřiceti mladých žen, které byly rituálně a neobyčejně brutálně popraveny. Co se v prapodivném podzemním chrámu před sedmi sty lety před naším letopočtem vlastně stalo? A jaké temné síly a drby toto místo obcházejí dodnes?
Vstupní portál Býčí skály působí majestátně, ale zároveň z něj jde strach. Obří skalní rozsedlina lákala lidi už od pravěku. Pro lidi z doby halštatské (starší doby železné) však jeskyně nebyla domovem. Byla to brána do podsvětí. Místo, kde sídlili bohové a kde se vládci pokoušeli usmířit síly temnoty.
Když doktor Wankel se svými pomocníky a připalovanými magnéziovými pochodněmi odkrýval dno jeskyně, narazil nejprve na bohatý pohřeb pravěkého velmože. Ležel na honosném voze, obklopen bronzovými nádobami, drahými šperky a zbraněmi. Jenže to, co vědci našli o kousek dál, jim doslova vyrazilo dech a přinutilo je pochybovat o příčetnosti našich předků.
Kolem oltáře a v předsíni jeskyně ležely desítky lidských koster. Patřily téměř výhradně mladým dívkám a ženám. A všechny nesly stopy nepředstavitelného, systematického násilí.
Pikanterie a krutost: Pravěké divadlo smrti
Wankelův nález vyvolal v tehdejší vědecké komunitě šok a spoustu pikantních teorií. Ženy totiž nezemřely přirozenou smrtí ani v boji. Byly obětovány. Celá jeskyně byla vlastně gigantickým, krvavým divadlem, které mělo doprovodit zemřelého náčelníka na jeho cestě na druhý břeh.
Detaily, které archeologové v zemi zrekonstruovali, jsou mrazivé:
- Uřezané končetiny: Mnohé z koster mladých dívek měly záměrně usekané ruce v zápěstí. Tyto ruce pak ležely poskládané na kamenných oltářích, často s prsteny stále navlečenými na roztříštěných prstech.
- Rozpolcené lebky: Většina obětí měla hlavu rozseknutou těžkou sekyrou nebo palicí.
- Zemřeli i koně: Kromě žen bylo v jeskyni rituálně rozčtvrceno i několik drahých koní. Jejich maso bylo rozmetáno po jeskynní podlaze mezi šperky a lidskou krev.
Mezi lidmi se okamžitě začaly šířit drby, že šlo o orgie divochů a šílený rituál uctívačů démonů. Pravda je však zřejmě ještě tajuplnější. Podle moderních výzkumů šlo o vysoce organizovaný náboženský obřad. Tyto dívky byly pravděpodobně dcery z výše postavených rodin nebo zajatkyně, které byly vybrány pro „čest“ sloužit svému vládci i po smrti. Před samotným usmrcením jim šamani podávali silné odvary z halucinogenních bylin, takže do jeskyně smrti kráčely v naprostém transu.
Tajemno a paranormální úkazy: Co se v jeskyni děje v noci?
Masakrem čtyřiceti žen však temná energie Býčí skály nevyprchala. Naopak. Jeskyně si žije vlastním tajuplným životem a místní lidé z okolních vesnic o ní vědí své. Koluje o ní bezpočet strašidelných pověr a svědectví.
Během druhé světové války si jeskyni vyhlédli nacisté. Chtěli v ní vybudovat podzemní továrnu na letecké součástky. Vybetonovali dno a poničili původní rituální místa. Dělníci, kteří zde museli pracovat, si však neustále stěžovali na nevysvětlitelné jevy. Mnozí z nich tvrdili, že z temných chodeb v zadní části jeskyně slyší tlumený pláč, sténání a prapodivný zpěv v jazyce, kterému nikdo nerozuměl. Někteří z německých dozorců dokonce odmítali v jeskyni držet noční stráže, protože měli pocit, že se na ně ze tmy dívají stovky neviditelných očí.
I dnes, v moderní době, sem jezdí záhadologové a lovci duchů. Citlivější lidé v předsíni jeskyně pociťují náhlou nevolnost, úzkost a nevysvětlitelný pokles teploty. Fotografie pořízené uvnitř Býčí skály často obsahují podivné světelné skvrny a mlžné opary, které si fotografové nedokážou vysvětlit.
Prokletá jeskyně, která láká hledače pravdy
Záhada Býčí skály dodnes nebyla stoprocentně vyřešena. Část historiků se domnívá, že Wankel neobjevil rituální vraždu, ale úkryt rodiny velmože, kterou zde v podzemí vystopovali a zmasakrovali nepřátelé. Jenže poskládané ruce na oltářích a přítomnost rituálních předmětů mluví spíše pro verzi náboženského šílenství.
Ať už je pravda jakákoliv, Býčí skála zůstává monumentálním pomníkem lidské krutosti a víry, která šla daleko za hranice života. Když stojíte před jejím vchodem a do obličeje vám vane studený jeskynní vzduch, uvědomíte si, že pod našima nohama, v hlubinách moravské země, spí příběhy, které by raději měly zůstat zapomenuty. Ale lidská zvědavost nám nedovolí se neotočit a nepodívat se do té tajuplné, krvavé tmy znovu.
Zdroje, které jsem použila při zpracování článku:
- Jindřich Wankel: Obrazy z moravského Švýcarska – původní zápisky a autentické kresby archeologa, který masakr v 19. století objevil.
- Antropologická expertíza (Moravské zemské muzeum v Brně) – moderní analýzy koster z Býčí skály potvrzující detaily o brutálním usmrcení.
- Martin Golec: Doba halštatská na Moravě – odborné historické studie o náboženských rituálech a lidských obětech ve starší době železné.
