Článek
Je to příběh nenápadné lodní stevardky jménem Violet Jessop. Tato žena se totiž neocitla v ledových vodách Atlantiku jen jednou. Během svého života sloužila na všech třech gigantických sesterských lodích společnosti White Star Line – na Olympicu, Titanicu i Britannicu.
A co je nejvíce fascinující? Přežila těžkou havárii či potopení každé z nich. V historii lodní dopravy tak získala naprosto výjimečný, i když trochu děsivý status nejodolnější ženy světa.
První varování na palubě Olympicu
Violet se narodila v Argentině irským emigrantům a její život byl plný bojů o přežití už od dětství, kdy jako zázrakem překonala těžkou tuberkulózu. Když její otec zemřel, rodina se přestala stěhovat a usadila se ve Velké Británii.
Aby Violet uživila své sourozence, rozhodla se jít ve stopách své matky a začala pracovat jako stevardka na zaoceánských parnících. Byla to nesmírně tvrdá práce, která znamenala dlouhé hodiny na nohou a neustálou péči o bohaté cestující v první třídě.
V roce 1911 nastoupila na palubu tehdy největší civilní lodi světa – RMS Olympic. Loď byla prezentována jako technologický zázrak a vrchool bezpečí. Jenže hned během jedné z prvních plaveb došlo v úžině u britského pobřeží k brutální srážce s válečným křižníkem HMS Hawke.
Náraz byl tak silný, že Olympic měl kompletně zničený bok a trup se začal plnit vodou. Violet tehdy stála pod palubou, ale díky skvělé práci kapitána a posádky se loď dokázala udržet na hladině a doplout do přístavu. Pro mladou stevardku to byl první varovný signál, že moře dokáže ochromit i to největší lidské dílo. Ona se však zastrašit nenechala.
Noc, kdy šel ke dnu Titanic
O necelý rok později, v dubnu 1912, společnost White Star Line dokončila svou novou chloubu – Titanic. Byl ještě luxusnější, větší a podle tehdejších novin naprosto nepotopitelný.
Violet na něj byla přeložena jako elitní stevardka pro první třídu. Plavba probíhala v naprostém klidu až do osudné noci ze 14. na 15. dubna.
Když Titanic narazil na ledovec, Violet zrovna lležela ve své kajutě. Jako zkušená členka posádky okamžitě pochopila, že situace je kritická. Dostala rozkaz vyjít na palubu a ukazovat vystrašeným cizincům, kteří nerozuměli anglicky, jak si správně nasadit záchranné vesty a kam se schovat.
Sama musela zachovat absolutní klid, aby v luxusních prostorech nevypukla panika. Nakonec ji jeden z důstojníků doslova strčil do záchranného člunu číslo 16. Těsně před spuštěním člunu do temné hladiny jí někdo do náruče vtiskl malé, zapomenuté miminko. Violet ho celou noc v mrazu tiskla k tělu, dokud je ráno nezachránila loď Carpathia. Na pevnosti pak dítě předala plačící matce, která ho zoufale hledala.
Třetí katastrofa v minovém poli
Člověk by si myslel, že po takovém zážitku už Violet na žádnou loď nikdy nevstoupí. Jenže přišla první světová válka a Violet se přihlásila jako dobrovolná zdravotní sestra Červeného kříže. Osud ji v roce 1916 zavedl na palubu třetí sesterské lodi, která byla přestavěna na plovoucí nemocnici – HMHS Britannic.
V Egejském moři, nedaleko řeckých břehů, Britannic najel na podmořskou minu. Výbuch byl obrovský a loď se začala potápět mnohem rychleji než Titanic. Violet tentokrát neměla štěstí na klidný ústup v člunu. Když loď klesala přídí dolů, obří lodní šrouby na zádi se stále točily nad hladinou a začaly nasávat a drtit záchranné čluny, které byly spuštěny příliš brzy.
Violet viděla, že hrozí jistá smrt, a tak z člunu vyskočila přímo do vody. Proud ji vtáhl pod hladinu, kde se strašlivě uhodila hlavou o lodní kýl. Přesto se dokázala vynořit, chytit se trosek a přežít. O několik let později jí lékař při běžném vyšetření zjistil, že tehdy přežila se zlomenou lebeční kostí, aniž by o tom vůbec věděla.
Život bez strachu
Příběh Violet Jessop nekončí tragédií, ale neuvěřitelným klidem. Po skončení války se vrátila ke své původní profesi stevardky a na moři strávila dalších více než třicet let. Plavila se kolem světa, přežila další menší bouře a do důchodu odešla až v roce 1950. Zemřela v klidu ve svém domku na anglickém venkově v roce 1971 ve věku 83 let.
Když se dnes historici dívají na černobílé fotografie této usměvavé ženy v uniformě Červeného kříže, vidí v ní symbol lidské nezlomnosti. Violet Jessop nebyla slavná celebrita ani kapitán, ale obyčejná pracující žena, která dokázala třikrát pohlédnout do očí největším námořním katastrofám moderních dějin a pokaždé odešla jako vítěz.
Zdroje, které jsem použila při zpracování příběhu:
Jessop, Violet: Titanic Survivor: The Memoirs of Violet Jessop. (Její vlastní dochované paměti a deníky, které po letech vydala její rodina).
National Maritime Museum (Greenwich): Official crew records of the White Star Line (1910–1920). (Oficiální lodní záznamy posádky).
Chirnside, Mark: The Olympic-class Ships: Olympic, Titanic, Britannic. (Podrobná historická monografie o osudech všech tří sesterských lodí).
