Článek
„Nikdy bych tam nedávala jídlo.“
Tuhle větu jsem od kolegyně slyšela během jednoho krátkého obratu mezi lety.
Stály jsme v uličce, cestující už vystoupili a úklidová četa začínala připravovat kabinu pro další let. Já jsem se podívala na místo, kam ukazovala.
Byl to obyčejný sklápěcí stolek.
Na první pohled vypadal naprosto čistě.
Právě to je na některých místech v letadle zrádné.
Nemusí vypadat špinavě, aby patřila mezi povrchy, kterým se při úklidu věnuje zvláštní pozornost.
Oficiální doporučení pro čištění letadel mezi takové často dotýkané části řadí například stolky, područky, ovládací panely cestujících, bezpečnostní pásy, kliky a další části kabiny.
A právě některé z nich cestující používají prakticky bez přemýšlení.
Stolek před vámi
Když během letu položíte na stolek kelímek s kávou, sendvič nebo telefon, pravděpodobně vás nenapadne, kolika rukama se stejného povrchu mohli dotýkat lidé před vámi.
Stolek patří mezi plochy, kterým se při čištění kabiny věnuje pozornost. EASA ho výslovně uvádí mezi částmi sedadla, které mají být v rámci příslušných postupů čištěny a dezinfikovány.
A právě proto mám jedno malé pravidlo.
Když nastoupím do letadla jako cestující, nikdy nepokládám jídlo přímo na neověřený povrch.
Ne proto, že bych očekávala katastrofu.
Prostě proto, že není důvod riskovat zbytečný kontakt s povrchem, kterého se dotýkají stovky lidí.
Bezpečnostní pás
Další věc, které si většina cestujících vůbec nevšímá.
Pás.
Zapnete ho během několika sekund a potom na něj celé hodiny zapomenete.
Jenže přezky a bezpečnostní pás patří mezi často používané části sedadla. V doporučeních EASA jsou bezpečnostní pásy a přezky mezi součástmi, kterým má být při čištění věnována pozornost.
Neznamená to, že je každý pás špinavý.
Znamená to jen, že jde o místo s velmi častým kontaktem.
A to je rozdíl.
Područka
Na područky saháme skoro automaticky.
Opíráme se o ně při vstávání, držíme se jich při chůzi kolem sedadel a během letu na nich máme ruce.
Při úklidu proto patří mezi povrchy, kterým se věnuje pozornost.
Přesto si málokdo po přistání řekne:
„Teď si umyju ruce, protože jsem se dotýkal područky.“
Mnohem častěji člověk sáhne po telefonu.
A ten potom drží v ruce dalších několik hodin.
Kapsa sedadla
Tady bych byla opravdu opatrná.
Ne kvůli nějakému hororovému příběhu, ale kvůli tomu, co do ní lidé během letů dávají.
Časopisy.
Ubrousky.
Lahve.
Obaly od jídla.
Účtenky.
Hračky.
A občas věci, které tam rozhodně nepatří.
IATA dokonce cestujícím doporučuje, aby do kapes sedadel neodkládali odpad.
Kapsa přitom není odpadkový koš.
A když vidím cestujícího, jak do ní ukládá obal od svačiny jen proto, aby ho nemusel držet do konce letu, vždycky si vzpomenu na jednu věc:
Další člověk může za pár hodin sáhnout přesně na stejné místo.
Toaleta
Tady asi nikoho nepřekvapím.
Toaleta je jedním z míst v letadle, kterému se při úklidu věnuje zvláštní pozornost.
Kliky.
Dveře.
Zámek.
Umyvadlo.
Splachování.
Odpadkový koš.
EASA ve svých doporučeních uvádí konkrétní povrchy toalety, které mají být při čištění a dezinfekci ošetřeny.
A přesto existuje jedna věc, kterou vidím pořád.
Člověk vyjde z toalety, otevře dveře, vrátí se na místo a okamžitě vezme do ruky telefon.
Proto si po použití toalety vždycky dávám pozor především na hygienu rukou.
Ovládání u sedadla
Další nenápadné místo.
Tlačítka.
Ovládání světla.
Ovládání zábavního systému.
Tlačítko pro přivolání posádky.
Všechno jsou to části, na které během letu saháme.
A často opakovaně.
Oficiální doporučení proto počítají s čištěním a dezinfekcí často dotýkaného vybavení a povrchů.
Jenže tady je důležitá jedna věc.
Neznamená to, že každý povrch v každém letadle je dezinfikován stejným způsobem po každém letu.
Rozsah a frekvence úklidu se mohou lišit podle typu letadla, provozu, délky obratu a konkrétních postupů dopravce.
Proto bych nikdy netvrdila, že „toto místo je po každém letu špinavé“.
To bychom už překrucovali realitu.
Mnohem přesnější je říct, že některá místa jsou zkrátka více namáhaná a často se jich dotýká velké množství lidí.
A právě tam dává smysl věnovat hygieně větší pozornost.
Největší chyba?
Podle mě není sednout si na sedadlo.
Není to ani dotknout se područky.
Nejhorší je začít se během letu neustále dotýkat různých povrchů a potom bez umytí rukou jíst nebo si sahat na obličej.
Proto mám jako letuška jedno jednoduché pravidlo.
Před jídlem si umýt ruce.
Po návštěvě toalety znovu.
A pokud jsem se dlouho dotýkala různých povrchů v kabině, udělám totéž.
Není potřeba propadat panice.
Letadlo není sterilní laboratoř.
Je to prostor, kde se během jediného dne vystřídá obrovské množství lidí.
Proto se také při úklidu věnuje pozornost právě místům, kterých se cestující dotýkají nejčastěji.
Když tedy příště nastoupíte do letadla, nemusíte se bát každé područky ani se odmítat dotknout bezpečnostního pásu.
Stačí si uvědomit, kde všude během letu saháte.
A možná budete překvapeni, kolik těch míst je.
Stolek.
Pás.
Područka.
Ovládání.
Toaleta.
Kapsa sedadla.
Nic z toho samo o sobě neznamená, že je místo „nebezpečné“.
Ale jedno platí pořád.
Čím více lidí se něčeho dotýká, tím větší smysl dává po kontaktu myslet na hygienu rukou.
A to je rada, kterou bych dala každému cestujícímu.
Nejen v letadle.
