Článek
Když jsem dostala nabídku práce u Emirates, měla jsem v hlavě úplně jiný obrázek toho, jak bude můj nový život vypadat.
Představovala jsem si Dubaj.
Mrakodrapy.
Poušť.
Pláže.
Luxusní restaurace.
A samozřejmě letadla.
O bydlení jsem tehdy příliš nepřemýšlela.
Říkala jsem si, že nějaký byt se přece vždycky najde.
Až později jsem zjistila, že právě bydlení bude jednou z největších změn, které mě po přestěhování čekají.
„Nejvíc mě překvapilo, že jsem vlastně nemusela řešit klasické stěhování. Přiletěla jsem do Dubaje a zaměstnavatel mi zajistil ubytování.“
Emirates podle aktuálních informací poskytuje cabin crew zařízené ubytování zdarma včetně energií. Zaměstnanci obvykle sdílejí dvou- nebo tříložnicový byt s kolegy stejného pohlaví. Každý má vlastní ložnici, zatímco kuchyň a obývací prostor jsou společné. V některých tříložnicových bytech mohou dva lidé sdílet druhou koupelnu.
Na papíře to zní jednoduše.
V praxi je to ale úplně jiný způsob života, než na jaký jsem byla zvyklá.
Doma jsem vždycky bydlela sama nebo s rodinou. Měla jsem svůj pokoj, svůj režim a svoje soukromí.
Najednou jsem měla vlastní ložnici, ale společný byt.
A společné bydlení s kolegy je něco, na co si člověk musí zvyknout.
První týdny jsem si připadala trochu jako na koleji.
Jen s tím rozdílem, že moji spolubydlící nebyli spolužáci, ale lidé, kteří stejně jako já pracovali jako palubní personál.
A to znamenalo jednu velkou výhodu.
Všichni jsme měli podobný režim.
„Když jsem se vrátila domů po dlouhém letu a potřebovala spát přes den, nikdo se nedivil. Když jsem naopak vstávala ve dvě ráno kvůli práci, spolubydlící přesně věděli, proč chodím po bytě potmě.“
Právě to mi pomohlo zvyknout si na nový život.
Práce letušky totiž není klasické zaměstnání.
Nemáte pravidelně volné víkendy.
Nemusíte vstávat každý den ve stejnou dobu.
A někdy je váš pracovní den úplně obráceně než život lidí kolem vás.
Jeden den můžete pracovat ráno.
Druhý den večer.
A po dálkovém letu potřebujete několik hodin jen na to, abyste se dali dohromady.
Proto jsem byla ráda, že lidé kolem mě tomuto režimu rozuměli.
Samotné ubytování mě ale překvapilo ještě z jiného důvodu.
Čekala jsem, že budu bydlet přímo v centru Dubaje.
V představách jsem viděla výhled na mrakodrapy, večerní světla a život přímo uprostřed města.
Realita byla jiná.
„Teprve po přestěhování jsem pochopila, jak obrovská Dubaj vlastně je.“
Město je obrovské a doprava může výrazně ovlivnit každodenní život.
To, co na mapě vypadá jako krátká vzdálenost, může být ve špičce úplně jiný příběh.
Pro mě proto bylo důležité, že Emirates poskytuje dopravu do práce a na školení. Zaměstnanci cabin crew se tak nemusí při pracovních cestách spoléhat pouze na vlastní dopravu.
„Když máte službu v časných ranních hodinách, je obrovská úleva vědět, že se na letiště dostanete firemní dopravou.“
Tohle je přesně ten typ benefitu, který jsem před nástupem vůbec neřešila.
Na sociálních sítích člověk vidí hlavně fotografie z cest.
Letušky před letadlem.
Uniformy.
Hotely.
Exotické destinace.
Ale málokdo přemýšlí nad tím, jak se posádka dostává do práce nebo kde vlastně po většinu roku žije.
Pro mě přitom právě tyto věci tvoří velkou část každodenní reality.
Po několika týdnech jsem si na bydlení zvykla.
Začala jsem si vytvářet vlastní rutinu.
Když jsem byla doma, chtěla jsem mít klid.
Pokoj jsem si zařídila podle sebe.
Přivezla jsem si několik osobních věcí z domova.
Fotografie.
Pár dekorací.
A hlavně věci, díky kterým jsem měla pocit, že nežiji jen v dočasném ubytování.
„Potřebovala jsem si vytvořit pocit domova. Jinak bych měla pořád pocit, že jsem jen na návštěvě v cizí zemi.“
Postupně jsem si ale uvědomila, že bydlení s kolegy má ještě jednu velkou výhodu.
Člověk nikdy není úplně sám.
Když se přestěhujete do jiné země, může být začátek těžký.
Neznáte město.
Nemáte své oblíbené místo.
Nevíte, kde nakupovat.
Neznáte restaurace.
A hlavně nemáte kolem sebe rodinu a přátele, na které jste byli zvyklí.
V novém bydlení jsem ale měla kolem sebe lidi, kteří řešili úplně stejné věci.
Někteří byli v Dubaji jen krátce.
Jiní už tam žili několik let.
A každý mi postupně ukázal něco nového.
Jedna kolegyně mě vzala poprvé na pláž.
Jiná mi ukázala oblíbenou kavárnu.
A další mi vysvětlila, jak si nejlépe naplánovat cestu do centra.
„Najednou jsem zjistila, že bydlení není jen místo, kde spím. Bylo to místo, kde jsem si vytvořila první přátele v nové zemi.“
Samozřejmě ale existují i pravidla.
A s těmi jsem se musela naučit žít.
Ubytování totiž není totéž jako vlastní byt, který si pronajmete podle svých představ.
Emirates například uvádí pravidla pro návštěvy a také možnost požádat po dokončení zkušební doby o přestěhování do jiného firemního bytu podle dostupnosti. Pro bezpečnost a kvůli různým pracovním rozvrhům obyvatel platí také omezení týkající se návštěv.
„Když člověk přijde z běžného nájemního bydlení, může mu chvíli trvat, než si zvykne, že některé věci nejsou jen na jeho rozhodnutí.“
Na druhou stranu jsem si říkala, že je to férová výměna.
Nemusím platit nájem.
Nemusím řešit energie.
Nemusím shánět nábytek.
A nemusím se starat o dopravu do práce.
To všechno mi výrazně usnadnilo přestěhování do Dubaje.
A právě finanční stránka mě překvapila možná nejvíc.
Když jsem si před nástupem představovala svůj nový život, soustředila jsem se hlavně na výplatu.
Až později jsem pochopila, jakou hodnotu má bydlení zdarma.
V Dubaji bych si jinak musela každý měsíc vyhradit významnou část příjmu na nájem.
Takhle jsem mohla peníze využít na jiné věci.
Na cestování.
Na spoření.
Na pomoc rodině.
Nebo jednoduše na život.
„Když mi někdo řekne, že práce letušky je dobře placená, nepočítám jen výplatu. Dívám se na celý balíček. A bydlení je jeho obrovská část.“
Zároveň jsem si ale uvědomila, že bydlení zdarma neznamená automaticky luxusní život.
To je podle mě důležité říct.
Na internetu člověk často vidí fotografie krásných interiérů a výhledů na Dubaj.
Skutečný život zaměstnance ale může být mnohem obyčejnější.
Máte vlastní pokoj.
Společnou kuchyň.
Společný obývák.
Máte kolegy, se kterými se musíte naučit vycházet.
A máte pravidla, která musíte respektovat.
Není to hotel.
Není to dovolená.
Je to domov, který vám poskytuje zaměstnavatel.
A právě proto jsem se na něj postupně přestala dívat jako na benefit.
Začala jsem ho vnímat jako místo, kam se vracím po práci.
To je podle mě největší změna.
Na začátku jsem měla pocit, že můj skutečný život je někde jinde.
Že jsem v Dubaji jen kvůli práci.
A že skutečný domov mám pořád v zemi, odkud pocházím.
Po několika měsících se ale něco změnilo.
Začala jsem mít své oblíbené místo.
Své přátele.
Své rituály.
Věděla jsem, kde nakupovat.
Kam jít, když potřebuji být sama.
A kam jít, když si chci s někým popovídat.
Dubaj se pomalu přestala stávat destinací.
Stala se domovem.
„Nejvíc mě překvapilo, že jsem si dokázala zvyknout. Když jsem přijela, všechno mi připadalo cizí. Dnes už mám místa, kam se vracím, a lidi, které považuji za své přátele.“
Přesto jsou dny, kdy mi život v Dubaji připadá náročný.
Někdy mi chybí rodina.
Někdy mi chybí možnost jen tak se zastavit u někoho doma.
A někdy bych si přála obyčejný život.
Pravidelnou práci.
Volné víkendy.
Stejnou postel každou noc.
Jenže pak přijde další let.
Potkám nové lidi.
Poznám další část světa.
A připomenu si, proč jsem se pro tento život rozhodla.
Práce letušky je totiž zvláštní kombinace svobody a omezení.
Můžete cestovat po světě.
Ale váš čas není vždycky váš.
Můžete žít v Dubaji.
Ale nemusíte bydlet přesně tam, kde byste si sami vybrali.
Můžete mít zajištěné ubytování.
Ale musíte se naučit sdílet prostor s ostatními.
A právě v tom podle mě spočívá realita života cabin crew.
Není tak dokonalá jako fotografie na sociálních sítích.
Ale není ani tak špatná, jak si někdy lidé představují.
Je jednoduše jiná.
Když se mě dnes někdo zeptá, jaké je bydlet v Dubaji díky práci pro Emirates, odpovím mu, že záleží na tom, co od toho čekáte.
Pokud očekáváte vlastní luxusní byt v centru města a naprostou svobodu, možná budete překvapeni.
Pokud ale hledáte způsob, jak začít nový život v zahraničí bez toho, abyste hned řešili nájem, energie a dopravu do práce, může být firemní ubytování obrovskou výhodou.
Pro mě se nakonec stalo něčím víc.
Stalo se prvním místem, kde jsem si v nové zemi vytvořila vlastní život.
A právě proto dnes říkám, že mě na práci letušky Emirates nejvíc nepřekvapilo létání.
Ani plat.
Ani počet zemí, které jsem díky práci poznala.
Nejvíc mě překvapilo bydlení.
Protože právě tam jsem pochopila, že jsem se do Dubaje nepřestěhovala jen kvůli práci.
Přestěhovala jsem se tam proto, abych si vyzkoušela úplně jiný způsob života.
A možná právě díky tomu dnes vím, že domov nemusí být vždycky místo, kde jste se narodili.
Někdy se z něj stane místo, kam se po dlouhém letu vracíte.
A pro mě je tím místem dnes Dubaj.
