Článek
Letadlo je fascinující místo. Během několika hodin vás dokáže přenést přes půl Evropy, nabídnout výhled na mraky, které vypadají jako šlehačka, a připomenout vám, že lidstvo sice zvládlo přistát na Měsíci, ale stále nedokáže některým lidem vysvětlit, že osobní hygiena je součástí společenského soužití. A tak zatímco se cestující těší na dovolenou, palubní personál se někdy těší hlavně na to, až se otevřou dveře letadla a kabinu konečně vyvětrá skutečný vzduch.
Pachy v letadle jsou totiž samostatná disciplína. Nejde jen o obyčejný lidský pot nebo vůni svačiny, kterou si někdo přinesl z domova. V uzavřeném prostoru, kde sedíte namačkaní vedle cizích lidí a nemůžete si jednoduše přesednout o tři ulice dál, získává každá vůně úplně nový rozměr. To, co by na ulici způsobilo maximálně lehké zamračení, se v kabině může proměnit v několikahodinový test charakteru, trpělivosti a schopnosti dýchat nenápadně ústy.
Začněme klasikou, která nikdy nezklame. Ponožky.
Existuje určitý typ cestujícího, který si po nástupu do letadla sundá boty s úlevným povzdechem člověka, jenž právě dokončil výstup na Mount Everest. Následně položí nohy pod sedadlo, natáhne se a tváří se, že právě vytvořil nejútulnější prostor na světě. Problém je, že jeho sousedé tento názor nesdílejí. Zatímco majitel chodidel prožívá osobní wellness, okolí se snaží přijít na to, zda se někde v kabině nepřehřál elektrický kabel.
A pak jsou tu ponožky, které zjevně zažily víc než jejich majitel. Dlouhá cesta na letiště, čekání u odbavení, přestup, sprint přes terminál a nakonec několik hodin v uzavřených botách. To všechno se do nich otiskne s takovou intenzitou, že by mohly vyprávět vlastní cestopis. Když se pak objeví na světle světa, okolní cestující náhle pochopí, proč se některé věci mají nechávat tam, kde byly bezpečně uzavřené.
Letuška samozřejmě nemůže přijít s osvěžovačem vzduchu a zahájit operaci „Záchrana řady 14“. Musí se usmívat, pokračovat v práci a doufat, že proudění vzduchu udělá svou práci dřív než lidská trpělivost. V duchu si možná říká, že některé věci by měly mít vlastní bezpečnostní pokyny. Třeba: „Před sundáním obuvi zvažte dopad na okolní cestující.“
Další kategorií jsou milovníci parfémů. A pozor, nemáme na mysli lidi, kteří se ráno jemně navoní a příjemně voní i po několika hodinách. Řeč je o cestujících, kteří si zřejmě pletou parfém s hasicím přístrojem. Jedno stříknutí na krk, druhé na zápěstí, třetí na oblečení a pro jistotu ještě několik dávek do prostoru kolem sebe. Výsledkem je vůně tak intenzivní, že by se podle ní dalo navigovat letadlo i při úplném výpadku přístrojů.
Některé parfémy jsou sladké, jiné kořeněné, další připomínají luxusní hotelovou halu. Jenže v uzavřené kabině, kde se vůně nemá kam rozptýlit, může i drahý parfém působit jako chemický útok na čichové buňky. A když se takový cestující usadí vedle člověka, kterému bývá při létání nevolno, vzniká kombinace, kterou by žádný výrobce parfémů nepoužil ve své reklamě.
„Vůně, která s vámi zůstane až do cílové destinace.“ Ano. Doslova. I ve vašich vlasech, oblečení a pravděpodobně ve vzpomínkách na celý let.
Zvláštní kapitolou jsou lidé, kteří se snaží překrýt jiný pach ještě silnějším pachem. Pokud má někdo pocit, že se po cestě na letiště trochu zapotil, řešením obvykle není vytvořit kolem sebe oblak deodorantu, který by dokázal zneklidnit i člověka sedícího o pět řad dál. Smíchat intenzivní pot s agresivní vůní tropického ovoce totiž neznamená získat svěží letní vánek. Znamená to vytvořit zcela nový druh odéru, pro který zatím neexistuje slovo v žádném běžném jazyce.
A pak přichází jídlo. Letadlo je místo, kde i obyčejný sendvič může získat nečekanou sílu. Někdo si přinese vajíčkovou pomazánku, jiný tuňáka, další krabičku s domácím pokrmem, který možná chutná skvěle, ale jeho aroma se šíří kabinou s odhodláním mezinárodního velvyslance. Po otevření krabičky se vzduch změní tak rychle, že několik cestujících začne preventivně kontrolovat, zda je jejich vlastní jídlo stále bezpečně zabalené.
Samozřejmě, každý má právo jíst to, co mu chutná. A domácí jídlo může být mnohem lepší než suchá houska z letištního kiosku. Jenže mezi tím, co vám chutná, a tím, co chcete sdílet s třiceti cizími lidmi, je drobný rozdíl. V letadle se totiž vůně jídla nedrží zdvořile u vašeho stolku. Rozhodne se vyrazit na poznávací zájezd po celé kabině.
Největší záhada nastává, když cestující otevře krabičku a všichni kolem začnou nenápadně zjišťovat, co se vlastně děje. Paní u okna se přestane dívat na mraky. Pán u uličky začne číst bezpečnostní kartu s neobvyklým soustředěním. Dítě o dvě řady dál se zeptá nahlas: „Mami, co to tak smrdí?“ A matka, která právě pochopila, že pravdomluvnost dětí je někdy nebezpečnější než turbulence, začne předstírat, že neslyšela.
Palubní personál má v takových chvílích jednu velkou výhodu a jednu velkou nevýhodu. Výhodou je, že se může pohybovat po kabině. Nevýhodou je, že musí projít všemi jejími částmi. Zatímco cestující může na několik hodin zavřít oči, nasadit sluchátka a předstírat, že okolní svět neexistuje, letuška musí roznášet občerstvení, sbírat odpadky a řešit požadavky lidí, kteří mají pocit, že právě oni jsou středem vesmíru. A pokud se na palubě objeví pachová katastrofa, nemůže jednoduše prohlásit, že se vrátí, až se vzduch umoudří.
Samostatnou kategorií jsou cestující, kteří se rozhodnou, že toaleta je ideální místo pro experimenty s hygienou, kosmetikou a osobními návyky. Po jejich návštěvě může prostor působit, jako by tam proběhl malý chemický kongres. Někdo použije tolik parfému, že se vůně dostane až do uličky. Jiný nechá po sobě nepořádek, který by si zasloužil vlastní dokumentární film. A další zřejmě věří, že spláchnutí je pouze doporučená možnost, nikoli běžná součást používání toalety.
Letušky přitom nejsou čichové inspektorky. Jejich práce nespočívá v identifikaci neznámých odérů ani v udělování medailí za nejvýraznější osobní aroma. Přesto se někdy ocitnou v situaci, kdy by si přály mít speciální příplatek za každou minutu strávenou v prostředí, které by mohlo sloužit jako test odolnosti laboratorních myší.
A co když za pach nemůže člověk, ale samotné letadlo? I to se může stát. Kabina je uzavřený prostor plný techniky, klimatizace, materiálů, občerstvení a stovek předmětů, které mají svůj vlastní pach. Někdy se objeví zvláštní zápach, který nemusí souviset s cestujícími vůbec. V takovém případě je důležité, aby posádka situaci nepodceňovala a postupovala podle bezpečnostních pravidel. Ne každý neobvyklý pach je důvodem k panice, ale rozhodně není vhodné automaticky předpokládat, že někdo právě otevřel krabičku s rybou.
Zvlášť když se objeví pach připomínající spáleninu nebo chemikálie, není čas na vtipy o ponožkách. Takovou situaci musí posádka vyhodnotit jako možný bezpečnostní problém a řešit ji podle stanovených postupů. Humor je skvělý společník na dlouhém letu, ale jen do chvíle, než začne být důležitější bezpečnost.
Zajímavé je také to, jak rozdílně lidé pachy vnímají. Jeden cestující si myslí, že jeho parfém je decentní a elegantní. Jeho soused má pocit, že právě vstoupil do skladu vonných svíček. Někdo považuje domácí svačinu za naprosto běžnou, zatímco člověk vedle něj se snaží přijít na to, zda se v letadle náhodou nepodává pokrm, který byl původně určen pro jiný živočišný druh. Čich je zkrátka velmi osobní záležitost. Bohužel v letadle také velmi sdílená.
A pak jsou tu lidé, kteří si ničeho nevšimnou. Sedí, jedí, spí a užívají si let, zatímco jejich okolí vede tichý boj o každý nádech. Pokud patříte mezi tyto šťastlivce, gratulujeme. Možná máte výjimečně odolný nos, možná jste právě zaspali nejhorší část letu. Anebo jste sami původcem pachové situace a všichni kolem vás se pouze snaží zachovat společenské dekorum. To poslední je samozřejmě jen hypotetická možnost. Velmi hypotetická.
Co si o tom všem myslí letušky? Pravděpodobně něco, co by do palubního hlášení nikdy nepatřilo. Navenek usměvavě nabídnou vodu, seberou prázdný kelímek a popřejí příjemný let. Uvnitř si možná představují svět, ve kterém každý cestující před odletem použije deodorant, obuje si čisté ponožky, nechá doma parfém v průmyslovém balení a své aromaticky výrazné kulinářské experimenty si vychutná až po přistání.
A přitom by stačilo tak málo. Čisté oblečení, běžná hygiena, trocha ohleduplnosti a uvědomění, že v letadle není možné otevřít okno a vyvětrat si vlastní osobní prostor. Nemusíte vonět jako reklama na luxusní hotel. Stačí, když po vás soused nebude toužit po nouzovém východu jen proto, aby se nadechl.
Takže až příště poletíte, vzpomeňte si na jednu jednoduchou zásadu: parfém je doplněk, deodorant je pomocník a čisté ponožky jsou projevem civilizace. Domácí svačina je vítaná, pokud její vůně nepřinutí okolí přehodnotit životní rozhodnutí. A pokud vám někdo během letu nabídne žvýkačku, neberte to automaticky jako flirt. Možná vás jen velmi nenápadně zachraňuje.
Protože některé zážitky si z dovolené chcete přivézt. Fotky, suvenýry, opálení a vzpomínky na krásné výhledy. Vůni ponožek z řady 17 si ale většina lidí raději nechá uletět.
